3. Zdraví Russell teriérů
Nebudu se zde zabývat zdlouhavým popisem veškerých nemocí, které existují, plánem očkování vašeho psa apod. O tom všem existuje spousta literatury, plán očkování vám dělá váš veterinář, o konkrétním problému se také chodíte radit k němu. Chtěla bych se však zmínit o nemocech či vadách časté u tohoto plemene a hlavně o vadách, které jdou cílenou redukcí postupně odstranit. Chov psů s průkazem původu není totiž jen o standardním vzhledu, ale také se snaží udělat co nejvíce pro plemeno, tudíž i vymýtit co nejvíce možných dědičných onemocnění! Obecně se Russell teriéři, jak Jackové, tak Parsoni, těší dobrému zdraví a dožívají se dlouhého věku. Sice znám ještě samé mladé raslíky, ale četla jsem, že věk 17 let pro ně není ničím až tak neobvyklým. Netrpí na žádné vady plemene, jako třeba psi s krátkým čumáčkem, velkou hlavou apod. Nejsou příliš šlechtění, vždy se u nich dbalo hlavně na jejich povahu a loveckost, než na vzhled, tudíž vady spojené s chovem a vzhledem se u nich žádné neprojevily.
Jediné, nač je potřeba dávat si pozor, je všeobecně u malých plemen luxace patelly a také vady sluchu a zraku. V dnešní době lze však všemu předcházet vyšetřením chovných psů, tudíž koupí štěněte po vyšetřených rodičích máte alespoň nějakou záruku, že si koupíte zdravého psa.
I. Luxace patelly (PL)
Patella neboli kolenní čéška je důležitá část kolenního kloubu zadní končetiny, upínají se na ni svaly natahující koleno. Onemocnění se projevuje nesprávnou polohou čéšky, která je mnohdy držena ne zrovna pevnými vazy a vytlačována příliš plochým tvarem kolenní jamky. Může tedy dojít k luxaci neboli posunutí či vytlačení pately z jejího původního místa. K tomu dochází především při pohybu, kdy takto postižený jedinec střídavě uvolňuje a nadzvedává zadní končetiny. Postiženou nohu instinktivně natahuje tak, aby se tímto pohybem patela vrátila zpět do kolenní jamky. Častým jevem této choroby bývá také deformace zadních končetin podle stupně postižení, buď sudovitý postoj zadních končetin tvořící jakoby písmeno O nebo naopak kravský postoj, kdy zadní nohy připomínají tvar písmene X. Těžší případy mohou být pro psa dost bolestivé. Spontánní luxace patelly je děděna více geny. Proto také mohou existovat různé varianty špatného vývoje kolenního kloubu a různé příznaky.
Klasifikuje se několik stupňů postižení:
0 – čéška nemůže být luxována (zdravý kloub)
1 – manuálně může dojít k luxaci patelly, ale sama se hned vrací zpět
2 – čéška se vykloubí samovolně, ale je schopna návratu zpět
3 – čéška je vykloubena trvale, je možné ji vrátit manuálním tlakem, ale hned opět luxuje
4 – čéšku nelze vrátit zpět ani manuálně
Luxace pately je dědičnou chorobou, a proto je dobré ji v chovu důsledně hlídat a mít pod kontrolou. To se dá jedině odborným vyšetřením u veterináře, který k tomu má oprávnění a je posuzovatelem oficiálně k tomu určeným. Vyšetření je velmi jednoduché, provádí se bez narkózy, pouze pohmatem a není finančně náročné. Psi ho mohou podstoupit obvykle po dosažení jednoho roku věku. Výsledky jsou známy ihned a měly by se zapsat do průkazu původu psa.
Seznam specializovaných posuzovatelů - ortopedů:
MVDr. Michal Čáp, Praha
MVDr. Jaromír Ekr, Hradec Králové
MVDr. Jan Herčík CSc., Horoměřice
MVDr. Jiří Jahoda, Zlín
MVDr. Petr Kukuč,Český Těšín
MVDr. Radek Musil, Český Brod
Doc. MVDr. Alois Nečas, PhD., Letovice
MVDr. Vítězslav NovákFrýdek Místek
MVDr. Jan Nytra, Ostrava - Poruba
MVDr. Petr Petráš, Lovosice
MVDr. Vítězslav Raška,Ostrava - Mariánské Hory
MVDr. Roman Skala, Praha 2
MVDr. Milan Snášil, CSc., Brno
MVDr. Jiří Šebek, Č.Budějovice
MVDr. Eva Štolcová, Maškovice
II. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu (DKK a DLK)
Možná si nyní někdo řekne, že jsem se nejspíš spletla, protože malých plemen se tato nemoc přece netýká. Omyl! My sami jsme toho důkazem, že ani toto vyšetření by se rozhodně nemělo podceňovat! A znám více případů (i kdyby nezveřejněných u plemene Russell teriér, kteří na tuto nemoc, bohužel trpí.
DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí.
Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené, protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 – 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 – 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla.
Výskyt dysplazie ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. Na druhou stranu, i pokud se dysplazie vyskytne u jedince malého plemene, nemusí být klinické příznaky nemoci tak výrazné a proto k diagnostice často ani nedochází. Dysplazie v 89% případů postihuje oba kyčelní klouby. Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví. Je potřeba zmínit, že ne vždy korelují klinické příznaky s rentgenologickým nálezem.
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že i při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka.
Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“- to znamená strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, vrávorání zadních nohou, obroušené drápy zadních končetin, potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, opožděné reakce na povel sedni a lehni, při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet - přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách, změna potíží při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko, může se objevit i zvýšená agresivita v důsledku bolesti, asymetrie při sezení - bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany, bolestivost po zátěži (aktivitě).
Příklady vnějších příčin či faktory přispívající vzniku dysplazie u štěňat:
- Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin.
- Zpožděná osifikace kyčelní hlavice.
- Vliv hormonů. Estrogeny mohou mít vliv na ochablost vazů, vytvoření menší hlavice stehenní kosti a plošší jamky. K jejich vlivu může dojít při poruchách metabolismu estrogenů v těle plodu během březosti, při nadprodukci estrogenů placentou. Na rozvoj DKK může mít vliv i vysoká produkce růstového hormonu.
- Rychlost růstu. Je daná především dotací energie. Vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK.
- Nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně.
- Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům (naprosto nevhodné se jeví např. plovoucí podlahy nebo kluzké (nevroubkované( laminátové podlahy).
Artróza je spojena s vyššími stupni dysplazie a označuje degenerativní změny na kloubu. Při nerovnoměrném zatížení chrupavčitých kontaktních ploch kloubu - plocha, na kterou síla působí je díky patologickým poměrům zmenšená a tím se zvyšuje i tlak působící na tuto plochu, což vede k přetížení chrupavky. Chrupavka se opotřebovává až na subchondrální kost. Na nezatížených okrajích kloubu vznikají kostěné osteofyty jako tendence ke zvýšení kontaktní plochy. Zesiluje se a opotřebovává i kloubní vaz, dochází k zánětu kloubního pouzdra.
Dysplazii můžeme bezpečně poznat pouze rentgenologickým vyšetřením (RTG) !!! Pes se musí uspat, protože je potřeba dostat klouby do nepříliš pohodlné až bolestivé polohy, ve které by pes jinak nevydržel. Diagnostikují se 4 stupně dysplazie:
O (nebo A) - negativní, bez příznaků dysplazie
1 (nebo B) - hraniční dysplazie, přechodný stupeň
2 (nebo C) - mírná dysplazie
3 (nebo D) - střední dysplazie
4 (nebo E) - těžká dysplazie
III. Primární luxace oční čočky - Primary Lens Luxation (PLL)
Luxace čočky je akutní stav, vyžaduje operaci, při které se vybere buď celé oko, anebo jen čočka. V roce 2009 byla nalezena mutace genu, která způsobuje toto onemocnění. Klinika AHT z Anglie, která nabízí DNA vyšetření vašeho psa, o ní píše toto: Primární luxace oční čočky je velmi známý, bolestivý a oslepující stav oka, který postihuje mnoho psích plemen, hlavně teriérů, ale nejen ty. U postihnutých psů se vazivo, které drží oční čočku na místě, přetrhne, nebo rozpadne a způsobí, že oční čočka spadne na nesprávné místo v oku. Když čočka spadne do vnitřní dutiny oka, velmi rychle může způsobit glaukom a ztrátu zraku. Vědci z AHT identifikovali mutaci, která je spojená se vznikem PLL u několika plemen psů. DNA test vyšetří každého testovaného psa na přítomnost nebo absenci právě této mutace.
IV. Ataxie: raná forma - Spinocereberal Ataxia (SCA) a
V. pozdější forma - Late Onset Ataxia (LOA)
Raná forma téo nemoci se projevuje kolem půl roku psa a pozdější forma se projevuje až kolem jednoho roku psa, vždy tedy až u nových majitelů štěněte. Choroba se projevuje ze začátku velmi pomalu, potom se však stav psa rychle horší. Je to onemocnění způsobující nekoordinovanost chůze a nedostatek rovnováhy. Majitelé mohou začít všímat u svého psa změn ve struktuře chůze (často zadních končetin) a určité obtíže ve vyvážení celého těla. Nemoc je progresivní - tedy se čím dál více zhoršuje a postižení psi jsou více nekoordinovaní s obtížným vyvažováním, které dělá pohyby a každodenní úkoly, jako je jít nahoru a dolů po schodech, velmi těžké. Neexistuje žádná léčba nebo lék na LOA a postižení psi jsou často utraceni, obvykle kolem dvou let po nástupu, z humánních důvodů, protože se jejich kvalita života snižuje. Pokud pes není utracen, zemře obvykle do dvou let od prvních projevů nemoci. AFFECTED - tedy nemocný pejsek se obvykle nedožije ani tříletých narozenin a pokud ano, tak se značnými pohybovými potížemi. Tato nemoc je tedy bolestná pro pejsky i pro jejich majitele, kteří tak brzy o svého kamaráda přijdou. Narozdíl od PLL, kdy se dá chovat úspěšně na všech jedincích pouze kombinováním vhodných spojení, u ATAXIE nebude chov probíhat na AFFECTED jedincích, protože u AFFECTED jedinců je případné krytí pro psa příliš velkou zátěží vzhledem k tomu, v jakém stavu se nachází. Takže chov by měl dále probíhat pouze při spojení CLEAR x CLEAR a CLEAR x CARRIER. Opět se musí udělat DNA test, který vyšetří každého testovaného psa na přítomnost nebo absenci této mutace.
Chovatelé všech DNA vyšetření obdrží výsledky identifikující psa jako jednoho ze 3 kategorií:
1. CLEAR = ČISTÝ - tito psi mají dvě normální kopie DNA. Výzkum AHT ukázal, že u čistých psů nevznikne PLL v důsledku mutace na kterou testujeme, ale nelze vyloučit, že se tento stav vyvine v důsledku úrazu, nebo jiných mutací.
2. CARRIER = PŘENAŠEČ - tito psi mají jednu kopii mutace a jednu kopii normální DNA. Výzkum ukázal, že u těchto psů je velmi malé riziko onemocnění, u většiny psů nikdy nevznikne, jen u malého procenta psů ano. Není zatím známo, proč se u některých Carrier jedinců nemoc projeví a u jiných ne.
3. AFFECTED = POSTIŽENÝ - tito psi mají dvě kopie mutace a skoro jistě během svého života onemocní.
Výzkum AHT také ukázal, že výskyt mutace u postižených plemen je velmi vysoký. To znamená, že chov pouze na CLEAR - čistých psech by měl na rozmanitost plemene devastační účinek a podstatně zvýšil pravděpodobnost vzniku nových chorob! Proto AHT doporučuje chov na všech psech, bez ohledu na jejich genotyp. Na přenašečích i nemocných psech se chovat může, ale pouze ve spojení s geneticky testovaným čistým partnerem!!!
A jak tedy zjistíte, jakého máte doma psa? Není nic jednoduššího než si prostudovat PLL, LOA i SCA na stránkách AHT http://www.offa.org/, nebo si rovnou vyšetření svého psa objednat na http://www.ahtdnatesting.co.uk/canine_tests/parson_russell_terrier . Zdarma vám pak přijde během pár dní balíček s obálkou, stěrkami (mouth swab kits) a návodem. S vyplněným formulářem a stěrkami potom zajdete k veterináři, který provede identifikaci zvířete a provede odběr vzorků. Po zaschnutí je ihned pošlete letecky doporučeně zpět. Za pár týdnů vám přijde výsledek na email. Platbu v librách je nejjednodušší nechat si strhnout přímo z účtu, který uvedete na konci objednávky.
Tabulka vhodných a nevhodných spojení:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
VI. Vrozená hluchota
Hluchota se objevuje u Russell teriérů, protože je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt kontrolovaným chovem. Klinické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná li se o postižení jednostranné či oboustranné. U bilaterálně hluchých jedinců můžeme pozorovat potíže s orientací, nervozitu až agresivitu, při volání pes nereaguje, při učení nebo plnění povelů reaguje, až když přidáte povel rukou apod. Hůře odlišitelní jsou jedinci jednostranně hluší. Poznat je můžete za použití specielní vyšetřovací metody k testaci sluchu: BAER , brainstem auditory evoked potentials - respons, tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene. Vzhledem k tomu, že jsem zažila stárnoucího psa, který ohluchl prvně na jedno ucho, ale až za delší dobu slyšel hůř a a hůř (ale nikdy neohluchl úplně), myslím si, že lze rozpoznat i jednostrannou hluchotu. Projevy jednostranné hluchoty u něj byly takové, že otáčel hlavu pořád pouze na jednu stranu - za uchem slyšícím. I když jsem volala z levé strany, otáčel se na stranu pravou. A pak se divil, že tam nejsem. Vždycky, když byl navolno, museli jsme volat vícekrát, tleskat rukama, mávat, aby nás i zahlídl, protože jinak se díval pořád doprava. U slyšícího psa si můžete všimnout, že když zaslechne zvuk, otočí se celým tělem směrem k podnětu a napřímí obě uši dopředu. Když v tuto chvíli uděláte jiný zvuk (tlesknutí, lusknutí), zastříhá ušima směrem k vám: buďto oběma, nebo postupně střídá obě uši. Tak můžete vyzkoušet obě uši postupně, třeba až bude váš pes ležet hlavou směrem od vás - luskněte mu nejprve za jedním uchem, pak za druhým, lépe je to vyzkoušet vícekrát a ne hned za sebou, ale aby to bylo nečekané. Pokud pes střihne tím uchem, za kterým jste luskli, případně otočí hlavu tím směrem, mělo by to být v pořádku. Měl by takto reagovat na obě strany a uši.
Na hluchotu byste si měli dát pozor již při výběru štěněte. Protože genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno, nemusí stačit, že mají vyšetření oba rodiče. Dávala bych si raději pozor vždycky. U štěněte si navíc nemusíte všimnout příznaků ihned. Mezi ostatními sourozenci už vůbec ne, může kopírovat jejich reakce a pohyby. Proto je lepší vzít si štěně do oddělené místnosti a sledovat jej, raději déle a více jeho reakcí. Až k vám bude štěně otočeno zády, udělejte nějaký zvuk, lusknutí, tlesknutí, písknutí, zavolání...ale ne třeba dupnutí, kde může cítit i otřesy. Štěně by mělo na zvuky reagovat. Pokud štěně o vás vůbec neví (např. spí - opět samo, aby necítilo pohyb ostatních), zkuste jej zavolat. Mělo by se, minimálně po vícerém vydání zvuku, určitě vzbudit, nebo přímo leknout. Na jednostrannou hluchotu můžete vyzkoušet to samé, co jsem již psala, jen by štěně mělo být unavené, aby bylo klidnější. I ve spánku může stříhat za zvukem ušima.
Netvrdím, že je metoda lusknutí za ušima a otáčení hlavy za zvukem stoprocentní, ale já tomu věřím, na základě vlastní zkušenosti. Pokud si však nejste jistí, určitě si nechejte test udělat. V dnešní době není výjimkou testování BAER testem již štěňat, ještě před tím, než odejdou do nových domovů.
Na hluchotu byste si měli dát pozor již při výběru štěněte. Protože genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno, nemusí stačit, že mají vyšetření oba rodiče. Dávala bych si raději pozor vždycky. U štěněte si navíc nemusíte všimnout příznaků ihned. Mezi ostatními sourozenci už vůbec ne, může kopírovat jejich reakce a pohyby. Proto je lepší vzít si štěně do oddělené místnosti a sledovat jej, raději déle a více jeho reakcí. Až k vám bude štěně otočeno zády, udělejte nějaký zvuk, lusknutí, tlesknutí, písknutí, zavolání...ale ne třeba dupnutí, kde může cítit i otřesy. Štěně by mělo na zvuky reagovat. Pokud štěně o vás vůbec neví (např. spí - opět samo, aby necítilo pohyb ostatních), zkuste jej zavolat. Mělo by se, minimálně po vícerém vydání zvuku, určitě vzbudit, nebo přímo leknout. Na jednostrannou hluchotu můžete vyzkoušet to samé, co jsem již psala, jen by štěně mělo být unavené, aby bylo klidnější. I ve spánku může stříhat za zvukem ušima.
Netvrdím, že je metoda lusknutí za ušima a otáčení hlavy za zvukem stoprocentní, ale já tomu věřím, na základě vlastní zkušenosti. Pokud si však nejste jistí, určitě si nechejte test udělat. V dnešní době není výjimkou testování BAER testem již štěňat, ještě před tím, než odejdou do nových domovů.
VII. Dědičná oční vyšetření
MVDr.Jiří Beránek ordinuje v Pardubicích a 1x za 14 dní v Praze
MVDr.Petr Gbelec v Prahe MVDr.Pavel Hron V Prahe MVDr.Barbora Lenská Na Kladne MVDr.Petr Raušer Ph.D. v Brne MVDr.Petr Staňa v Ostrave MVDr.Pavla Trnková v Brne
MVDr.Petr Gbelec v Prahe MVDr.Pavel Hron V Prahe MVDr.Barbora Lenská Na Kladne MVDr.Petr Raušer Ph.D. v Brne MVDr.Petr Staňa v Ostrave MVDr.Pavla Trnková v Brne