3. Zdraví Russell teriérů
Nebudu se zde zabývat popisem veškerých nemocí, které existují, plánem očkování vašeho psa apod. O tom všem existuje spousta literatury, plán očkování vám dělá váš veterinář, o konkrétním problému se také chodíte radit k němu. Chtěla bych zde rozebrat nemoci či vady časté u tohoto plemene, které jdou cílenou redukcí postupně odstranit. Chov psů s průkazem původu není totiž jen o standardním vzhledu, ale také se snaží udělat co nejvíce pro plemeno, tudíž i vymýtit či co nejvíce eliminovat dědičná onemocnění a to správným výběrem vhodných partnerů!
Obecně se Russell teriéři, jak Jackové, tak Parsoni, těší dobrému zdraví a dožívají se dlouhého věku. Věk okolo 17 let pro ně není ničím až tak neobvyklým. Nejsou příliš šlechtění, vždy se u nich dbalo hlavně na jejich povahu a lovecké vlohy, než na vzhled, tudíž vady spojené se vzhledem se u nich, jako například u krátkolebých plemen apod., neprojevily.
Nač je však třeba dávat si pozor, je všeobecně u malých plemen luxace patelly, vady zraku a díky jejich bílé barvě také hluchota. V dnešní době lze však všemu předcházet vyšetřením chovných psů, a celých jejich linií, tudíž koupí štěněte po vyšetřených rodičích máte alespoň nějakou záruku, že si koupíte zdravého psa, než po těch vůbec nesledovaných.
ZÁKLADNÍ VYŠETŘENÍ U JRT A PRT:
I. Dědičná oční vyšetření
Celá řada onemocnění oka má genetickou predispozici, a proto je nutné mít v povědomí možné nálezy u jednotlivých plemen. Nevyšetřují se pouze psi, kteří mají nějaký problém na očích, ale i zcela zdraví jedinci, kteří budou zařazeni do chovu, nebo se aktivně rozmnožují. U každého plemene jsou popsány určité predispozice pro daná onemocnění a ty se pak více hlídají. Více o konkrétních nemocech oka můžete nalézt například zde: Dědičné oční vady (veterina-pce.cz)
Seznam certifikovaných veterinářů - posuzovatelů je zde:
MVDr.Jiří Beránek ordinuje v Pardubicích a 1x za 14 dní v Praze
MVDr.Petr Gbelec v Praze
MVDr.Pavel Hron V Praze
MVDr.Barbora Lenská V Kladně
MVDr.Petr Raušer Ph.D. v Brně
MVDr.Petr Staňa v Ostravě
MVDr.Pavla Trnková v Brně
II. Luxace patelly (PL)
Patella neboli kolenní čéška je důležitá část kolenního kloubu zadní končetiny, upínají se na ni svaly natahující koleno. Onemocnění se projevuje nesprávnou polohou čéšky, která je mnohdy držena ne zrovna pevnými vazy a vytlačována příliš plochým tvarem kolenní jamky. Může tedy dojít k luxaci neboli posunutí či vytlačení pately z jejího původního místa. K tomu dochází především při pohybu, kdy takto postižený jedinec střídavě uvolňuje a nadzvedává zadní končetiny. Postiženou nohu instinktivně natahuje tak, aby se tímto pohybem patela vrátila zpět do kolenní jamky. Častým jevem této choroby bývá také deformace zadních končetin podle stupně postižení, buď sudovitý postoj zadních končetin tvořící jakoby písmeno O nebo naopak kravský postoj, kdy zadní nohy připomínají tvar písmene X. Těžší případy mohou být pro psa dost bolestivé. Spontánní luxace patelly je děděna více geny. Proto také mohou existovat různé varianty špatného vývoje kolenního kloubu a různé příznaky.
Klasifikuje se několik stupňů postižení:
0 – čéška nemůže být luxována (zdravý kloub)
1 – manuálně může dojít k luxaci patelly, ale sama se hned vrací zpět
2 – čéška se vykloubí samovolně, ale je schopna návratu zpět
3 – čéška je vykloubena trvale, je možné ji vrátit manuálním tlakem, ale hned opět luxuje
4 – čéšku nelze vrátit zpět ani manuálně
Luxace pately je dědičnou chorobou, a proto je dobré ji v chovu důsledně hlídat a mít pod kontrolou. To se dá jedině odborným vyšetřením u veterináře, který k tomu má oprávnění a je posuzovatelem oficiálně k tomu určeným. Vyšetření je velmi jednoduché, provádí se bez narkózy, pouze pohmatem a není finančně náročné. Psi ho mohou podstoupit obvykle po dosažení jednoho roku věku. Výsledky jsou známy ihned a měly by se zapsat do průkazu původu psa.
Seznam specializovaných posuzovatelů - ortopedů:
MVDr. Michal Čáp, Praha
MVDr. Jaromír Ekr, Hradec Králové
MVDr. Jan Herčík CSc., Horoměřice
MVDr. Jiří Jahoda, Zlín
MVDr. Petr Kukuč,Český Těšín
MVDr. Radek Musil, Český Brod
Doc. MVDr. Alois Nečas, PhD., Letovice
MVDr. Vítězslav NovákFrýdek Místek
MVDr. Jan Nytra, Ostrava - Poruba
MVDr. Petr Petráš, Lovosice
MVDr. Vítězslav Raška,Ostrava - Mariánské Hory
MVDr. Roman Skala, Praha 2
MVDr. Milan Snášil, CSc., Brno
MVDr. Jiří Šebek, Č.Budějovice
MVDr. Eva Štolcová, Maškovice
Obě dvě vyšetření lze také dělat každoročně na Speciální klubové výstavě pro Jack a Parson Russell teriéry na Konopišti!
III. Vrozená hluchota
Hluchota se dost často také objevuje u Russell teriérů, protože je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt kontrolovaným chovem.
Klinické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná-li se o postižení jednostranné či oboustranné. U bilaterálně - tedy oboustranně hluchých jedinců můžeme pozorovat potíže s orientací, nervozitu až agresivitu, při volání pes nereaguje, při učení nebo plnění povelů reaguje, až když přidáte povel rukou apod. Hůře odlišitelní jsou jedinci jednostranně hluší. Poznat je můžete pouze za použití speciální vyšetřovací metody k testaci sluchu:
BAER (brainstem auditory evoked potentials - respons, tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene)
Na hluchotu byste si měli dát pozor již při výběru štěněte. Protože genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno, nemusí stačit, že mají vyšetření oba rodiče. U štěněte si navíc nemusíte všimnout příznaků ihned. Mezi ostatními sourozenci už vůbec ne, může kopírovat jejich reakce a pohyby. Proto je lepší vzít si štěně do oddělené místnosti a sledovat jej, raději déle a více jeho reakcí. Až k vám bude štěně otočeno zády, udělejte nějaký zvuk, lusknutí, tlesknutí, písknutí, zavolání...ale ne třeba dupnutí, kde může cítit i otřesy. Štěně by mělo na zvuky reagovat. Pokud štěně o vás vůbec neví (např. spí - opět samo, aby necítilo pohyb ostatních), zkuste jej zavolat. Mělo by se, minimálně po vícerém vydání zvuku, určitě vzbudit. V dnešní době ovšem není výjimkou testování BAER testem již štěňat u chovatele, ještě před tím, než odejdou do nových domovů.
IV. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu (DKK a DLK)
Možná si nyní někdo řekne, že jsem se nejspíš spletla, protože malých plemen se tato nemoc přece netýká. Omyl! My sami jsme toho důkazem, že ani toto vyšetření by se rozhodně nemělo podceňovat!
DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí.
Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené, protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 – 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 – 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla.
Výskyt dysplazie ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. Na druhou stranu, i pokud se dysplazie vyskytne u jedince malého plemene, nemusí být klinické příznaky nemoci tak výrazné a proto k diagnostice často ani nedochází. Dysplazie v 90% případů postihuje oba kyčelní klouby. Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví. Je potřeba zmínit, že ne vždy korelují klinické příznaky s rentgenologickým nálezem.
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že i při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 %, u dvou pozitivních rodičů pak je 77% pravděpodobnost postiženého potomka.
Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“- to znamená strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, vrávorání zadních nohou, obroušené drápy zadních končetin, potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, opožděné reakce na povel sedni a lehni, při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet - přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách, změna potíží při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko, asymetrie při sezení - bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany, bolestivost po zátěži (aktivitě).
Dysplazii můžeme bezpečně poznat pouze rentgenologickým vyšetřením (RTG) !!! Pes se musí přispat, protože je potřeba dostat klouby do nepříliš pohodlné až bolestivé polohy, ve které by pes jinak nevydržel.
Příklady vnějších příčin či faktory přispívající vzniku dysplazie u štěňat:
- Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin.
- Zpožděná osifikace kyčelní hlavice.
- Rychlost růstu, vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK.
- Nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně.
- Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům (naprosto nevhodné se jeví např. plovoucí podlahy nebo kluzké laminátové podlahy.
Diagnostikují se 4 stupně dysplazie:
O (nebo A) - negativní, bez příznaků dysplazie
1 (nebo B) - hraniční dysplazie, přechodný stupeň
2 (nebo C) - mírná dysplazie
3 (nebo D) - střední dysplazie
4 (nebo E) - těžká dysplazie
(s vyššími stupni dysplasie mohou vznikat na kloubu také kostěné osteofyty . degenerativní změny na kloubu díky nerovnoměrnému zatížení chrupavky - ARTRÓZA)
ONEMOCNĚNÍ, KTERÉ LZE U PRT JEDNODUŠŠE VYŠETŘIT POMOCÍ DNA:
I. Primární luxace oční čočky - Primary Lens Luxation (PLL)
Luxace čočky je akutní stav, vyžaduje operaci, při které se vybere buď celé oko, anebo jen čočka. V roce 2009 byla nalezena mutace genu, která způsobuje toto onemocnění. Klinika AHT z Anglie, která nabízí DNA vyšetření vašeho psa, o ní píše toto: Primární luxace oční čočky je velmi známý, bolestivý a oslepující stav oka, který postihuje mnoho psích plemen, hlavně teriérů, ale nejen ty. U postihnutých psů se vazivo, které drží oční čočku na místě, přetrhne, nebo rozpadne a způsobí, že oční čočka spadne na nesprávné místo v oku. Když čočka spadne do vnitřní dutiny oka, velmi rychle může způsobit glaukom a ztrátu zraku. Vědci z AHT identifikovali mutaci, která je spojená se vznikem PLL u několika plemen psů. DNA test vyšetří každého testovaného psa na přítomnost nebo absenci právě této mutace.
II. Ataxie:
neonatální forma - Neonatal Ataxia (NNA)
raná forma - Spinocereberal Ataxia (SCA)
pozdější forma - Late Onset Ataxia (LOA)
Tato nemoc je popsána u plemen Jack a Parson Russell teriér. Brzká forma této nemoci se projevuje hned po narození, raná kolem půl roku psa a pozdější forma se projevuje až kolem jednoho roku psa. Choroba se projevuje ze začátku velmi pomalu, potom se však stav psa rychle horší. Je to onemocnění způsobující nekoordinovanost chůze a nedostatek rovnováhy. Majitelé mohou začít všímat u svého psa změn ve struktuře chůze (často zadních končetin) a určité obtíže ve vyvážení celého těla. Nemoc je progresivní - tedy se čím dál více zhoršuje a postižení psi jsou více nekoordinovaní s obtížným vyvažováním, které dělá pohyby a každodenní úkoly, jako je jít nahoru a dolů po schodech, velmi těžké. Neexistuje žádná léčba nebo lék na LOA a postižení psi jsou často utraceni, obvykle kolem dvou let po nástupu prvních příznaků, z humánních důvodů, protože se jejich kvalita života snižuje. Pokud pes není utracen, zemře obvykle do dvou let od prvních projevů nemoci. AFFECTED - tedy nemocný pejsek se obvykle nedožije ani tříletých narozenin a pokud ano, tak se značnými pohybovými potížemi. Tato nemoc je tedy bolestná pro pejsky i pro jejich majitele, kteří tak brzy o svého kamaráda přijdou. Narozdíl například od PLL, kdy se dá chovat úspěšně na všech jedincích pouze kombinováním vhodných spojení, u ATAXIE nelze chovat na AFFECTED jedincích.
III. Degenerativní myelopatie (DM)
Degenerativní myelopatie je neléčitelné, postupně se rozvíjející onemocnění postihující jakékoliv plemeno psů. Za významný faktor rozvoje onemocnění se považuje genetická mutace. Zpravidla se objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. Široká distribuce mutace mezi plemeny naznačuje původ již z dob, kdy plemena nebyla tak diverzifikovaná. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin. Příznaky provázející toto onemocnění jsou tak závažného charakteru, že po 3 - 5 letech od prvního projevu nemoci dochází k úmrtí. Zpravidla však pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.
IV. Juvenilní onemocnění mozku - Juvenile Brain Disease (JBD)
Jedná sa o závažné onemocnění mozku s recesiví dědičností. Nemoc nastupuje přibližně ve věku 6-12 týdnů. Symptomy jsou podobné jako u epileptických záchvatů. Nemoc velice rychle prograduje a dochází k závažnému poškození mozku. Studovalo se cca 400 PRT a 200 psů jiných plemen. Mutace genu se zdá být specifická pouze pro Parson Russell teriéry s frekvencí cca 17% přenašečů. U plemena Jack Russell Teriér nebyla tato mutace genu zaznamenaná.
Video postiženého štěněte: 7 weeks old affected puppies of russell terrier - Juvenile Brain Disease (Encephalopathy) in PRT - YouTube
V. Hypoplazie zubní skloviny - Amelogenesis Imperfecta (AI)
Amelogenesis imperfecta (AI), neboli familiární hypoplazie skloviny (FEH), je geneticky podmíněné onemocnění, které ovlivňuje kvalitu dočasných i stálých zubů psů. U této vrozené vady dochází k nedokonalému a chybnému utváření zubní skloviny (amelogeneze) z důvodu mutace genů pro proteiny tvořící sklovinu. Postižení chrupu nedoprovází žádné jiné zdravotní potíže. Amelogenesis imperfecta je dědičné onemocnění, které můžeme najít i u lidí, u kterých se projevuje menšími zuby hnědého, žlutého až šedého zbarvení s vysokým rizikem pro vznik zubních kazů a přecitlivělostí na vyšší teplotu. Ze vzorku poskytnutého k výzkumu JBD, přibližne 400 Parson Russell Teriérů, byla frekvence 9% přenašečů. Nemoc není příliš známá a také dost často není diagnostikovaná.
Jak AI na psu vypadá?
Sklovina postižených zubů je tenčí a hrubšího charakteru. Právě v místech ztenčení nebo úplné absence skloviny jsou na zubech psů pozorovatelné hnědé skvrny. Dále jsou mezi jednotlivými zuby větší mezery, než je obvyklé. Permanentní zuby jsou, oproti zubům zdravým, menší a špičatější. Na rozdíl od lidí, psi s hypoplazií skloviny netrpí na zubní kazy nebo zubní fraktury. Onemocnění je specifikováno pouze postižením chrupu, k defektu na jiných tkáních či orgánech nedochází.
Chovatelé si mohou objednat balíček těchto DNA vyšetření u několika laboratoří
AHT, Laboklin, Genomia, Wisdom panel (My dog dna)
Výsledky všech DNA vyšetření vždy identifikují psa jako jednoho ze 3 kategorií:
1. CLEAR = ČISTÝ - tito psi mají dvě normální kopie DNA.
2. CARRIER = PŘENAŠEČ - tito psi mají jednu kopii mutace a jednu kopii normální DNA.
3. AFFECTED = POSTIŽENÝ - tito psi mají dvě kopie mutace a skoro jistě během svého života onemocní.
Výzkum AHT také ukázal, že výskyt mutace u postižených plemen je velmi vysoký. To znamená, že chov pouze na CLEAR - čistých psech by měl na rozmanitost plemene devastační účinek a podstatně zvýšil pravděpodobnost vzniku nových chorob! Proto AHT doporučuje chov na všech psech, bez ohledu na jejich genotyp. Na přenašečích i nemocných psech se chovat může, ale pouze ve spojení s geneticky testovaným čistým partnerem!!!
Tabulka vhodných a nevhodných spojení - tyto procenta jsou pouze orientační:
Obecně se Russell teriéři, jak Jackové, tak Parsoni, těší dobrému zdraví a dožívají se dlouhého věku. Věk okolo 17 let pro ně není ničím až tak neobvyklým. Nejsou příliš šlechtění, vždy se u nich dbalo hlavně na jejich povahu a lovecké vlohy, než na vzhled, tudíž vady spojené se vzhledem se u nich, jako například u krátkolebých plemen apod., neprojevily.
Nač je však třeba dávat si pozor, je všeobecně u malých plemen luxace patelly, vady zraku a díky jejich bílé barvě také hluchota. V dnešní době lze však všemu předcházet vyšetřením chovných psů, a celých jejich linií, tudíž koupí štěněte po vyšetřených rodičích máte alespoň nějakou záruku, že si koupíte zdravého psa, než po těch vůbec nesledovaných.
ZÁKLADNÍ VYŠETŘENÍ U JRT A PRT:
I. Dědičná oční vyšetření
Celá řada onemocnění oka má genetickou predispozici, a proto je nutné mít v povědomí možné nálezy u jednotlivých plemen. Nevyšetřují se pouze psi, kteří mají nějaký problém na očích, ale i zcela zdraví jedinci, kteří budou zařazeni do chovu, nebo se aktivně rozmnožují. U každého plemene jsou popsány určité predispozice pro daná onemocnění a ty se pak více hlídají. Více o konkrétních nemocech oka můžete nalézt například zde: Dědičné oční vady (veterina-pce.cz)
Seznam certifikovaných veterinářů - posuzovatelů je zde:
MVDr.Jiří Beránek ordinuje v Pardubicích a 1x za 14 dní v Praze
MVDr.Petr Gbelec v Praze
MVDr.Pavel Hron V Praze
MVDr.Barbora Lenská V Kladně
MVDr.Petr Raušer Ph.D. v Brně
MVDr.Petr Staňa v Ostravě
MVDr.Pavla Trnková v Brně
II. Luxace patelly (PL)
Patella neboli kolenní čéška je důležitá část kolenního kloubu zadní končetiny, upínají se na ni svaly natahující koleno. Onemocnění se projevuje nesprávnou polohou čéšky, která je mnohdy držena ne zrovna pevnými vazy a vytlačována příliš plochým tvarem kolenní jamky. Může tedy dojít k luxaci neboli posunutí či vytlačení pately z jejího původního místa. K tomu dochází především při pohybu, kdy takto postižený jedinec střídavě uvolňuje a nadzvedává zadní končetiny. Postiženou nohu instinktivně natahuje tak, aby se tímto pohybem patela vrátila zpět do kolenní jamky. Častým jevem této choroby bývá také deformace zadních končetin podle stupně postižení, buď sudovitý postoj zadních končetin tvořící jakoby písmeno O nebo naopak kravský postoj, kdy zadní nohy připomínají tvar písmene X. Těžší případy mohou být pro psa dost bolestivé. Spontánní luxace patelly je děděna více geny. Proto také mohou existovat různé varianty špatného vývoje kolenního kloubu a různé příznaky.
Klasifikuje se několik stupňů postižení:
0 – čéška nemůže být luxována (zdravý kloub)
1 – manuálně může dojít k luxaci patelly, ale sama se hned vrací zpět
2 – čéška se vykloubí samovolně, ale je schopna návratu zpět
3 – čéška je vykloubena trvale, je možné ji vrátit manuálním tlakem, ale hned opět luxuje
4 – čéšku nelze vrátit zpět ani manuálně
Luxace pately je dědičnou chorobou, a proto je dobré ji v chovu důsledně hlídat a mít pod kontrolou. To se dá jedině odborným vyšetřením u veterináře, který k tomu má oprávnění a je posuzovatelem oficiálně k tomu určeným. Vyšetření je velmi jednoduché, provádí se bez narkózy, pouze pohmatem a není finančně náročné. Psi ho mohou podstoupit obvykle po dosažení jednoho roku věku. Výsledky jsou známy ihned a měly by se zapsat do průkazu původu psa.
Seznam specializovaných posuzovatelů - ortopedů:
MVDr. Michal Čáp, Praha
MVDr. Jaromír Ekr, Hradec Králové
MVDr. Jan Herčík CSc., Horoměřice
MVDr. Jiří Jahoda, Zlín
MVDr. Petr Kukuč,Český Těšín
MVDr. Radek Musil, Český Brod
Doc. MVDr. Alois Nečas, PhD., Letovice
MVDr. Vítězslav NovákFrýdek Místek
MVDr. Jan Nytra, Ostrava - Poruba
MVDr. Petr Petráš, Lovosice
MVDr. Vítězslav Raška,Ostrava - Mariánské Hory
MVDr. Roman Skala, Praha 2
MVDr. Milan Snášil, CSc., Brno
MVDr. Jiří Šebek, Č.Budějovice
MVDr. Eva Štolcová, Maškovice
Obě dvě vyšetření lze také dělat každoročně na Speciální klubové výstavě pro Jack a Parson Russell teriéry na Konopišti!
III. Vrozená hluchota
Hluchota se dost často také objevuje u Russell teriérů, protože je vázána u zvířat s bílou srstí na absenci melanocytů, jež jsou potřebné pro normální vývoj vnitřního ucha. Tato hluchota je neléčitelná, je však možno ji regulovat a snížit její výskyt kontrolovaným chovem.
Klinické projevy hluchoty jsou závislé na tom, jedná-li se o postižení jednostranné či oboustranné. U bilaterálně - tedy oboustranně hluchých jedinců můžeme pozorovat potíže s orientací, nervozitu až agresivitu, při volání pes nereaguje, při učení nebo plnění povelů reaguje, až když přidáte povel rukou apod. Hůře odlišitelní jsou jedinci jednostranně hluší. Poznat je můžete pouze za použití speciální vyšetřovací metody k testaci sluchu:
BAER (brainstem auditory evoked potentials - respons, tedy snímání evokovaných potenciálů mozkového kmene)
Na hluchotu byste si měli dát pozor již při výběru štěněte. Protože genetické pozadí přenosu hluchoty není zatím přesně determinováno, nemusí stačit, že mají vyšetření oba rodiče. U štěněte si navíc nemusíte všimnout příznaků ihned. Mezi ostatními sourozenci už vůbec ne, může kopírovat jejich reakce a pohyby. Proto je lepší vzít si štěně do oddělené místnosti a sledovat jej, raději déle a více jeho reakcí. Až k vám bude štěně otočeno zády, udělejte nějaký zvuk, lusknutí, tlesknutí, písknutí, zavolání...ale ne třeba dupnutí, kde může cítit i otřesy. Štěně by mělo na zvuky reagovat. Pokud štěně o vás vůbec neví (např. spí - opět samo, aby necítilo pohyb ostatních), zkuste jej zavolat. Mělo by se, minimálně po vícerém vydání zvuku, určitě vzbudit. V dnešní době ovšem není výjimkou testování BAER testem již štěňat u chovatele, ještě před tím, než odejdou do nových domovů.
IV. Dysplazie kyčelního a loketního kloubu (DKK a DLK)
Možná si nyní někdo řekne, že jsem se nejspíš spletla, protože malých plemen se tato nemoc přece netýká. Omyl! My sami jsme toho důkazem, že ani toto vyšetření by se rozhodně nemělo podceňovat!
DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí.
Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené, protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 – 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 – 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla.
Výskyt dysplazie ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. Na druhou stranu, i pokud se dysplazie vyskytne u jedince malého plemene, nemusí být klinické příznaky nemoci tak výrazné a proto k diagnostice často ani nedochází. Dysplazie v 90% případů postihuje oba kyčelní klouby. Jen okolo 25% psů trpících dysplazií vykazuje klinické příznaky. Projevy závisí jak na stupni dysplazie (lehký, střední, těžký), tak na zátěži, které je pes během života vystaven. Ta ovlivňuje i věk, kdy se potíže spojené s tímto onemocněním projeví. Je potřeba zmínit, že ne vždy korelují klinické příznaky s rentgenologickým nálezem.
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že i při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 %, u dvou pozitivních rodičů pak je 77% pravděpodobnost postiženého potomka.
Nejčastější příznaky jsou: obtížné vstávání, potíže „než se rozejde“- to znamená strnulá, neohebná chůze první kroky po klidu, vrávorání zadních nohou, obroušené drápy zadních končetin, potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, opožděné reakce na povel sedni a lehni, při pohybu je hlava nesena níž a zároveň může být vyklenutý hřbet - přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách, změna potíží při změně počasí – neprospívá hlavně zima a vlhko, asymetrie při sezení - bolavá končetina není pod tělem, ale vytočená do strany, bolestivost po zátěži (aktivitě).
Dysplazii můžeme bezpečně poznat pouze rentgenologickým vyšetřením (RTG) !!! Pes se musí přispat, protože je potřeba dostat klouby do nepříliš pohodlné až bolestivé polohy, ve které by pes jinak nevydržel.
Příklady vnějších příčin či faktory přispívající vzniku dysplazie u štěňat:
- Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin.
- Zpožděná osifikace kyčelní hlavice.
- Rychlost růstu, vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK.
- Nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 - 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně.
- Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 6 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům (naprosto nevhodné se jeví např. plovoucí podlahy nebo kluzké laminátové podlahy.
Diagnostikují se 4 stupně dysplazie:
O (nebo A) - negativní, bez příznaků dysplazie
1 (nebo B) - hraniční dysplazie, přechodný stupeň
2 (nebo C) - mírná dysplazie
3 (nebo D) - střední dysplazie
4 (nebo E) - těžká dysplazie
(s vyššími stupni dysplasie mohou vznikat na kloubu také kostěné osteofyty . degenerativní změny na kloubu díky nerovnoměrnému zatížení chrupavky - ARTRÓZA)
ONEMOCNĚNÍ, KTERÉ LZE U PRT JEDNODUŠŠE VYŠETŘIT POMOCÍ DNA:
I. Primární luxace oční čočky - Primary Lens Luxation (PLL)
Luxace čočky je akutní stav, vyžaduje operaci, při které se vybere buď celé oko, anebo jen čočka. V roce 2009 byla nalezena mutace genu, která způsobuje toto onemocnění. Klinika AHT z Anglie, která nabízí DNA vyšetření vašeho psa, o ní píše toto: Primární luxace oční čočky je velmi známý, bolestivý a oslepující stav oka, který postihuje mnoho psích plemen, hlavně teriérů, ale nejen ty. U postihnutých psů se vazivo, které drží oční čočku na místě, přetrhne, nebo rozpadne a způsobí, že oční čočka spadne na nesprávné místo v oku. Když čočka spadne do vnitřní dutiny oka, velmi rychle může způsobit glaukom a ztrátu zraku. Vědci z AHT identifikovali mutaci, která je spojená se vznikem PLL u několika plemen psů. DNA test vyšetří každého testovaného psa na přítomnost nebo absenci právě této mutace.
II. Ataxie:
neonatální forma - Neonatal Ataxia (NNA)
raná forma - Spinocereberal Ataxia (SCA)
pozdější forma - Late Onset Ataxia (LOA)
Tato nemoc je popsána u plemen Jack a Parson Russell teriér. Brzká forma této nemoci se projevuje hned po narození, raná kolem půl roku psa a pozdější forma se projevuje až kolem jednoho roku psa. Choroba se projevuje ze začátku velmi pomalu, potom se však stav psa rychle horší. Je to onemocnění způsobující nekoordinovanost chůze a nedostatek rovnováhy. Majitelé mohou začít všímat u svého psa změn ve struktuře chůze (často zadních končetin) a určité obtíže ve vyvážení celého těla. Nemoc je progresivní - tedy se čím dál více zhoršuje a postižení psi jsou více nekoordinovaní s obtížným vyvažováním, které dělá pohyby a každodenní úkoly, jako je jít nahoru a dolů po schodech, velmi těžké. Neexistuje žádná léčba nebo lék na LOA a postižení psi jsou často utraceni, obvykle kolem dvou let po nástupu prvních příznaků, z humánních důvodů, protože se jejich kvalita života snižuje. Pokud pes není utracen, zemře obvykle do dvou let od prvních projevů nemoci. AFFECTED - tedy nemocný pejsek se obvykle nedožije ani tříletých narozenin a pokud ano, tak se značnými pohybovými potížemi. Tato nemoc je tedy bolestná pro pejsky i pro jejich majitele, kteří tak brzy o svého kamaráda přijdou. Narozdíl například od PLL, kdy se dá chovat úspěšně na všech jedincích pouze kombinováním vhodných spojení, u ATAXIE nelze chovat na AFFECTED jedincích.
III. Degenerativní myelopatie (DM)
Degenerativní myelopatie je neléčitelné, postupně se rozvíjející onemocnění postihující jakékoliv plemeno psů. Za významný faktor rozvoje onemocnění se považuje genetická mutace. Zpravidla se objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. Široká distribuce mutace mezi plemeny naznačuje původ již z dob, kdy plemena nebyla tak diverzifikovaná. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin. Příznaky provázející toto onemocnění jsou tak závažného charakteru, že po 3 - 5 letech od prvního projevu nemoci dochází k úmrtí. Zpravidla však pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.
IV. Juvenilní onemocnění mozku - Juvenile Brain Disease (JBD)
Jedná sa o závažné onemocnění mozku s recesiví dědičností. Nemoc nastupuje přibližně ve věku 6-12 týdnů. Symptomy jsou podobné jako u epileptických záchvatů. Nemoc velice rychle prograduje a dochází k závažnému poškození mozku. Studovalo se cca 400 PRT a 200 psů jiných plemen. Mutace genu se zdá být specifická pouze pro Parson Russell teriéry s frekvencí cca 17% přenašečů. U plemena Jack Russell Teriér nebyla tato mutace genu zaznamenaná.
Video postiženého štěněte: 7 weeks old affected puppies of russell terrier - Juvenile Brain Disease (Encephalopathy) in PRT - YouTube
V. Hypoplazie zubní skloviny - Amelogenesis Imperfecta (AI)
Amelogenesis imperfecta (AI), neboli familiární hypoplazie skloviny (FEH), je geneticky podmíněné onemocnění, které ovlivňuje kvalitu dočasných i stálých zubů psů. U této vrozené vady dochází k nedokonalému a chybnému utváření zubní skloviny (amelogeneze) z důvodu mutace genů pro proteiny tvořící sklovinu. Postižení chrupu nedoprovází žádné jiné zdravotní potíže. Amelogenesis imperfecta je dědičné onemocnění, které můžeme najít i u lidí, u kterých se projevuje menšími zuby hnědého, žlutého až šedého zbarvení s vysokým rizikem pro vznik zubních kazů a přecitlivělostí na vyšší teplotu. Ze vzorku poskytnutého k výzkumu JBD, přibližne 400 Parson Russell Teriérů, byla frekvence 9% přenašečů. Nemoc není příliš známá a také dost často není diagnostikovaná.
Jak AI na psu vypadá?
Sklovina postižených zubů je tenčí a hrubšího charakteru. Právě v místech ztenčení nebo úplné absence skloviny jsou na zubech psů pozorovatelné hnědé skvrny. Dále jsou mezi jednotlivými zuby větší mezery, než je obvyklé. Permanentní zuby jsou, oproti zubům zdravým, menší a špičatější. Na rozdíl od lidí, psi s hypoplazií skloviny netrpí na zubní kazy nebo zubní fraktury. Onemocnění je specifikováno pouze postižením chrupu, k defektu na jiných tkáních či orgánech nedochází.
Chovatelé si mohou objednat balíček těchto DNA vyšetření u několika laboratoří
AHT, Laboklin, Genomia, Wisdom panel (My dog dna)
Výsledky všech DNA vyšetření vždy identifikují psa jako jednoho ze 3 kategorií:
1. CLEAR = ČISTÝ - tito psi mají dvě normální kopie DNA.
2. CARRIER = PŘENAŠEČ - tito psi mají jednu kopii mutace a jednu kopii normální DNA.
3. AFFECTED = POSTIŽENÝ - tito psi mají dvě kopie mutace a skoro jistě během svého života onemocní.
Výzkum AHT také ukázal, že výskyt mutace u postižených plemen je velmi vysoký. To znamená, že chov pouze na CLEAR - čistých psech by měl na rozmanitost plemene devastační účinek a podstatně zvýšil pravděpodobnost vzniku nových chorob! Proto AHT doporučuje chov na všech psech, bez ohledu na jejich genotyp. Na přenašečích i nemocných psech se chovat může, ale pouze ve spojení s geneticky testovaným čistým partnerem!!!
Tabulka vhodných a nevhodných spojení - tyto procenta jsou pouze orientační:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
