Proč kupovat pejsky s Průkazem Původu?
Jaký je vlastně rozdíl mezi psem s PP a psem bez PP
Ano, toto téma je veřejně neustále omílané a většina lidí, kteří vlastní pejska bez PP a brouzdá po internetu, se jistě již dostala k dohadům, proč by se neměli kupovat, či množit štěňátka bez PP. Spoustu z nich tyto dohady otravují a už o nich nechtějí ani slyšet. Z nekonečných debat raději utíkají s tím, že to stejně nemá cenu a že si majitelé chovatelských stanic či psů s PP melou to svoje neustále dokola. Rozhodně nechci, aby tento článek byl urážejícím a znechucujícím pro majitele psů bez PP, ale aby se na to zkusili podívat i z té druhé strany, protože stejně tak my, kteří taktéž za něco bojujeme, máme pocit, že to občas nemá cenu a jakýkoliv argument pro veřejnost „nepejskařskou“ či „pejskařsko-mazlíčkovou“ není dost dobrý.
Proč si myslím, že zrovna já bych měla někoho poučovat? Protože si myslím, že nejde o poučování, ale o získání informací, podle kterých se můžete rozhodnout lépe – ne lépe proto, že pro psa s PP, ale proto, že již budete vědět, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaké to nese výhody a nevýhody a dle toho se pak zodpovědně rozhodnout. A také proto, že já sama vlastním svého prvního pejska bez PP, tudíž jsem si sama prošla dlouhými debatami a hádkami s majiteli psů s PP a přesto došla k poznání. A možná, že kdybych si tehdy kromě všeobecně naučné literatury mohla přečíst také nějaký pořádný článek, který se zabývá problematikou „čistokrevných“ psů, možná bych se tehdy také rozhodovala jinak. Možná ne a musela bych si i tak prostě nabít pusu sama. Minimálně bych však byla ráda, že vím, do čeho jdu. Bohužel, v knihách se touto problematikou příliš nezabývají. Pokusím se to tedy vysvětlit tak, aby tomu mohl rozumět každý. Každý, který začínal jako já…
Co to vlastně je PP?
PP, tedy průkaz původu, je podle wikipedie „doklad, potvrzující plemeno a vlastnosti zvířete. Je vystaven zvířeti na platném formuláři uznaném patřičnou chovatelskou asociací. Průkaz původu obsahuje rodokmen zvířete a identifikační údaje o něm, výpis nejméně tří generací předků a přílohu, v níž jsou uvedeny výsledky výstav, závodů, zkoušek, svodů a bonitací.“ Zjednodušeně je to list papíru, který získáte při koupi štěněte z mezinárodně uznané chovatelské stanice, ve kterém je uvedeno plemeno psa, jméno psa a chovatelské stanice a výpis jeho předků – tedy rodičů, prarodičů a tak dále. Každé štěňátko, které se narodí v chovatelské stanici, získá takovýto doklad. Druhá strana, kam se zapisují výsledky výstav, zkoušek atd., slouží pouze pro ty, kteří chtějí pejska uchovnit a tak s ním jezdí po výstavách a jiných akcích.
Dávejte si pozor, pokud se vám někdo snaží namluvit, že štěňátko je po rodičích s PP, ale samo z jakéhokoliv důvodu tento doklad nemá. V dnešní době každé štěně z chovatelské stanice a z uznaného spojení získá svůj průkaz původu, i kdyby samo bylo prodáváno na mazlíčka, protože má chybějící zoubek, nebo jinou vadu vyřazující z chovu, i kdyby bylo dvacáté z vrhu. Přece i takové štěně může dostat svůj výpis předků, proč by taky ne? Pouze si může chovatel ošetřit kupní smlouvou, že na štěněti s vadou nemůže již být nikdy chováno.
Proč existují psi bez PP?
Jak tedy vzniká takový pes bez PP, když každé štěně, pocházející z chovatelské stanice, svůj průkaz původu získá? Je to důsledek nezodpovědnosti lidí. Někde úplně na začátku nezodpovědnost chovatele, který si neošetřil smluvně, že nechce, aby na jeho štěňatech nebyla nikdy chována štěňata bez PP. Nebo mu to prostě bylo jedno. Dále už se tedy celkem snadno vysvětluje, jak to jde dál:
• buď byl nový majitel psa líný absolvovat výstavu, uchovnit ho, krýt pouze s jiným uchovněným psem, a přesto mít štěňata - to je ještě ta „lepší“ varianta,
• nebo ho z jakéhokoliv důvodu uchovnit nemohl – pes byl buďto již prodáván jako nevhodný do chovu, nebo se během růstu vyskytlo něco, kvůli čemu už dále do chovu nemůže – toto je ta horší varianta, protože už v sobě nese nějakou určitou vadu – může jít o vadu estetickou, ale třeba i zdravotní.
Takhle dál a dál vznikají štěňata bez PP, tou nejhorší variantou jsou pak štěňata po obou rodičích bez PP, kde už nevíme absolutně nic o předcích, protože už to prostě dohledat ani nejde, nikdy nezjistíme, kde se vlastně vzalo v předcích toto plemeno, pokud tam vůbec někde někdy dávno bylo. Tito psi jsou většinou rozpoznatelní tím, že už pouze vzdáleně připomínají nějaké určité plemeno.
Proč si koupit štěně s průkazem původu?
U štěňátka s průkazem původu máte mnohem větší jistotu, že koupíte psa:
1. STANDARDNÍHO – protože předci, kteří jsou uchovněni, museli absolvovat kvůli uchovnění výstavu, na které je pes posouzen z hlediska svého standardu – tedy vzhledu. Posuzuje se zde výška psa, počet zubů, barva a srst psa, korektní nesení ocasu a vlastně každý kousek jeho těla, aby byl takový, jaký má být.
2. POVAHOVĚ CHARAKTERISTICKÉHO PLEMENI – protože na výstavách se kromě vzhledu posuzuje i charakter, psi, kteří zavrčí na rozhodčího nebo nedej bože svého majitele, jsou ihned vyloučeni z kruhu, psi výrazně bojácní získají minimálně špatnou známku. Takoví psi jsou většinou neposouditelní - tedy nemohou získat známku potřebnou k uchovnění. Navíc většina majitelů psů s PP, pokud to tedy nemají rovnou dáno povinně k uchovnění, se svými psy i pracuje – skládá zkoušky z poslušnosti, obran, myslivosti atp.
3. ZDRAVÉHO – protože jedině u psů s PP můžeme dohledat, jaká zdravotní vyšetření měli jejich předkové, jakými nemocemi trpěli, jak udělat vhodné spojení tak, aby na potomky nepřenášeli své vady a nemoci.
Nechci teď říct, že máte 100% záruku, že byste si spolu s průkazem původu koupili psa perfektního – krásného, všestranného, hodného, zdravého až do konce života. Nikdy není záruka, že se nemůže něco pokazit, že se neobjeví nějaká nemoc později, nebo přese všechnu snahu chovatelů. U povahy navíc hraje velkou roli také socializace a další vývoj a výchova psa. Přesto však zde máte mnohem větší jistotu, než u psa bez PP, kde rodiče nemívají většinou žádná vyšetření a o prarodičích a dalších předcích nevíte již téměř, nebo vůbec nic.
Proč nekupovat psa bez PP?
Kvůli všemu výše zmíněnému. Pokud chcete psa konkrétního plemene, musíte sáhnout jedině po psovi s PP – pak bude vypadat, jak má, bude mít povahu, jak má a jako bonus bude zdravý, protože se po generace sledovalo, jaké nemoci může plemeno přenášet a snažilo se s tím bojovat. Pokud si koupíte štěně od opravdu zodpovědného chovatele, musíte být spokojeni s tím, co budete mít doma. Chovatelé se po staletí snažili vybudovat u různých plemen charakteristické rysy, takže díky nim vlastně v dnešní době máme tolik rozmanitých plemen. Díky nim se můžete podívat do atlasu psů a vybírat mezi více než čtyřmi sty plemeny takové, které se bude nejlépe hodit právě pro vás. Nejen vzhledem, který vás zaujme, ale také povahou, která byla po staletí budována a upevňována. Proto si můžete vybrat psa vhodného k vašemu životnímu stylu:
• psa, který s vámi bude trávit volný čas doma, psa který s vámi rád bude chodit na klidné vycházky, psa, se kterým se budete moci věnovat sportům, psa, který vás bude doprovázet i na dlouhých turistických trasách, až po psa, který s vámi bude dělat jakýkoliv téměř adrenalinový sport, který vás napadne, protože miluje jakoukoliv akci, kdykoliv a kdekoliv
• psa, který je skladný, kterého sebou budete moci nosit všude, psa, se kterým vás vezmou na jakémkoliv hotelu třeba v horách, protože je malý a přesto aktivní, psa, který je atletický a zároveň budí strach, až po psa, který bude budit hrůzu na dvorku už jen svým zjevem
Rozumíte, co tím chci říct? Nač v dnešní době odsuzovat chovatele, kteří se snaží přimět k rozumu všechny, kteří tvrdí, že PP nepotřebují. Protože nebýt chovatelů, žádné plemeno by neexistovalo! Neměli byste mezi čím vybírat.
Průkaz původu neznamená, že si kupujete psa, se kterým musíte chodit na výstavy. Tento papír neslouží ani k tomu, abyste se s ním mohli vychloubat, že máte „značkového“ psa. Nejde tady přece o značku, ale pouze a jenom o to, že si koupíte psa určitého plemene. Máte k tomu totiž doklad. Víte, že rodiče, prarodiče, praprarodiče, atd. atd., ať už plemeno vyspělo jakkoliv, byli vždy téhož plemene jako vaše štěně. Nikdo z chovatelů vás, myslím, nebude nutit chodit na výstavy. Při výběru štěněte sice může hrát roli otázka, zda se výstavám a chovu chcete věnovat. Ale pouze proto, aby vám chovatel pomohl vybrat pejska přesně na míru. Pokud někdo má zájem prioritně o výstavy, chovatel se mu pokusí pomoci vybrat nejnadějnější štěně z vrhu. Naopak, pokud víte, že chcete pejska pouze jako kamaráda, může se stát, že vám nabídne štěňátko s malou estetickou vadou, která štěně nebude nijak omezovat a vám nebude vadit, protože nemáte chovatelské ambice. Může se jednat např. o chybějící zoubek, špatný skus, zálomek na ocásku (který se většinou poté nechává zkrátit), nestandardní barvu, málo pigmentu, nebo se prostě štěně jeví např. jako příliš malé/velké už ve štěněcím věku apod. Takové štěně se navíc prodává se slevou. Takže se může stát, že koupíte psa vysněného plemene za „pár korun“ a přesto s průkazem původu.
Pokud přesto tvrdíte, že PP nepotřebujete, tak zkuste zajít do útulku a pomoci nějakému pejskovi, který to opravdu potřebuje. Pokud nepotřebujete psa, který bude vystihovat vzhledem i povahou určité plemeno, proč raději nepomoct nějakému chudáčkovi? Protože koupí psa bez PP si nekoupíte nic určitého a nikdo vám nemůže zaručit, že bude odpovídat tomu, co jste se o plemeni dočetli v knížkách. A věřte mi, ten vzhled, který se vám u daného plemene tolik líbil, a který bude u vašeho psa rozdílný, nakonec rozhodně nemusí být to nejhorší.
Proč nemnožit psa bez PP?
Možná, že už doma svého pejska bez PP máte. Možná, že když se nyní dočtete tolik informací, zjistíte dříve nebo později, že na tom opravdu něco bude. Vlastně, pokud si dokážete připustit chybu, měli byste na to dojít vždy. Pouze lidé, kteří neumí uznat, že v něčem chybovali, budou neustále kopat kolem sebe a místo poučení si jakýkoliv, ať už sebevětší či sebelologičtější argument, přeberou pouze jako útok na svého psa, nebo přímo na svou osobu. Nikdo však nechce urážet vašeho psa. Nikdo po vás nechce, abyste ho měli méně rádi, když už ho doma máte. Zkuste se na to tedy podívat trošku jinak:
-Já, samotná autorka tohoto článku, mám také doma pejska bez PP. Sama jsem časem došla na to, proč by se však pejsci bez PP neměli chovat. Neznamená to, že bych měla svého psa méně ráda. Naopak, i když po ní přibili už jen pejsci s PP, ona je i ve svých 8 letech u nás neustále nejprotěžovanějším miláčkem, protože je u nás alfou psí části smečky. Takže ona dostává jíst jako první, koupe se jako první, běhá agility jako první, mazlí se s námi jako první. Je tak rozmazlená, že se jí všichni smějí, že je jako děcko. Za všemi se chodí mazlit a všichni, kdo ji poznali, ji též milují. Nevidím žádný důvod se jí zbavovat, jen proto, že nemá PP. Pouze jsem prozřela. Můj pes bez PP u mě prožije stejně krásný život, jako jakýkoliv jiný.
Vraťme se tedy k původní otázce – proč nemnožit psa bez průkazu původu? Zkusme se zeptat jinak: Proč množit psa bez PP? Vážně by mě zajímalo, jaký důvod by uvedl každý z těch, který by chtěl množit štěňata bez PP. Teď myslím nějaký rozumný důvod – ne „chtěl jsem štěňátka po své Betynce/Alíkovi“. Taktéž neberu důvod „fenka by alespoň jednou za život měla mít štěňátka“ – neměla. Vážně ne. V dnešní době, kdy máme možnost jakoukoliv informaci nalézt na internetu, zeptat se v online poradně, poradit se s veterinářem, který vám tento argument prostě musí vyvrátit, pokud není úplný moula, tento důvod neberu. Každý má možnost zjistit si, jak to s touto fámou je. Vždyť zkusme se nad tím jen zamyslet logicky. Proč by musela každá fenka mít štěňata? Představme si, kolik psů by bylo, kdyby každá fenka na světě musela mít minimálně jedenkrát štěňata. Umíte si to představit? Já ne. I když já si neumím představit ani kolik pejsků běhá po světě teď. A hlavně, kolik z nich bezprizorně… Zkusme se také vrátit k prapředkům psa, vlkům. Zde vždy pouze alfa samec a alfa samice plodili další štěňata. Ostatní psi ve smečce neplnili úlohu rodičů. A nijak je to neomezilo. Proč by tedy vaše fenka musela mít štěňata? Proč by váš pes musel alespoň jednou krýt, aby si užil plnohodnotný život?
Pokud jste doteď nepřišli na to, jaký rozumný důvod by k tomu mohl být, věřte mi, že prostě není. Protože u psů bez PP nikdy nenaleznete žádný chovatelský záměr. Nikdo z jejich majitelů nemůže říct, že chce přispět k chovu plemene. Nikdo nemůže přispět k vylepšení plemene tím, že odchová vrh, ve kterém se narodí pěkný zdravý pes, který může při vhodném spojení dávat opět pěkná a zdravá štěňátka, která budou dál a dál zdokonalovat plemeno. Nač tedy množit pejsky, kteří jen zdánlivě připomínají plemeno? Nač množit pejsky, kteří se neustále více a více vzdalují standardu, který se snažili chovatelé po staletí upevňovat? A hlavně, nač množit pejsky, kterých je na světě miliony? Opravdu se vám stále zdá jako dostačující argument: „protože prostě chci“?
Jaký je rozdíl mezi chovatelem a množitelem?
Možná jste si všimli, že jsem zde často použila slovo množení štěňat. Naproti tomu zde zazněly i slova o chovu. Proč se používají tato rozdílná označení na zdánlivě stejné situace? Vše se opět odvíjí od záměru u toho, kdo se rozhodne plodit štěňátka.
• Pokud jde o chov, jedná se o již zmíněný chovatelský záměr. Chovatel je ten, kdo se rozhodne nějakým způsobem "zlepšit" dané plemeno, pokusí se být přínosným – ať už po stránce zdravotní, po stránce standardu, nebo který se rozhodne vyjet někam daleko, importovat nového nadějného jedince, nebo nakrýt svoji fenku psem v cizině a dovézt tak novou krev do své země, aby mohl obohatit chov. Správný chovatel svými psy žije, objíždí s nimi výstavy, zkoušky, dělá zdravotní vyšetření a plánuje vhodná spojení tak, aby štěňátka nesla to nejlepší po svých rodičích. Zároveň by ale jeho psi měli být i jeho zájmem a měl by o ně pečovat s láskou a věnovat se jim i ve volném čase.
• Množení je naopak prostě jen rozmnožování psů bez jakéhokoliv opodstatněného důvodu. Tito množitelé nemají žádný chovatelský záměr. Mezi množení se počítá nechtěné rozmnožování psů, které se nepovedlo uhlídat, ale také chtěné rozmnožování, které však nemá žádný přínos. K čemukoliv.
a) Nechtěné rozmnožování psů se většinou stává lidem, kteří neumějí dostatečně zabezpečit svou hárající fenku. Ať už je to z nevědomosti nebo ze zanedbané péče, není to omluvitelné. Pokud si někdo pořídí psa, nese za něj zodpovědnost. Ví, že fenka hárá a může být nakryta jakýmkoliv psem. Nehraje zde prim plemeno, velikost, věk. Jakoukoliv fenku vám může nakrýt jakýkoliv pes. Věřte, že k vaší hárající fence se vždy dostane některý z potulných psů, které si stejně nezodpovědní majitelé nedokáží ohlídat. Nezapomeňte však, že za svou fenku a tedy i její štěňátka nesete zodpovědnost pouze vy. Vy jste ji měli dostatečně ohlídat, aby se k ní žádný pes nedostal. Nebo ji prostě vykastrovat.
b) Pokud se jedná o množení psů bez PP, majitelé prostě jen nakryjí svou fenku nějakým psem „odvedle“, nebo z inzerátu, který najdou na internetu. Nevědí nic o genetice, nevědí nic o předcích svých psů, nevědí nic o tom, jaké nesli nemoci nebo zda se mezi nimi nevyskytoval nevyrovnaný pes. Nevědí vlastně ani, zda jejich předci byli skutečně daným plemenem, či zda se někde v minulosti mezi jejich předky nezamíchalo i úplně jiné plemeno. Vše je nedohledatelné. Někdy se povede něco takového identifikovat, když se narodí štěňátka, která už na první pohled (podle barvy, velikosti…) nemohou mít s plemenem nic společného. To už je ale pozdě.
c) A teď pozor! Množením se nazývá také nesmyslné rozmnožování psů s PP, u chovatelů, kteří nemají žádný chovatelský záměr, nesnaží se o zlepšení plemene, jediným jejich kritériem je zisk z prodeje štěňat. A takových také není málo. Budeme se jim věnovat v samostatné kapitole.
Jak poznám dobrého chovatele?
Musíte si dát opravdu velký pozor i při výběru štěněte s PP! Nelze si jen říci, že si koupím psa s PP a pak budu mít vše, co od plemene chci. Protože průkaz původu je prostě záruka kvality. Bohužel není. Protože i ve světě chovatelství se objevují lidé, kteří využívají módnosti plemen, nebo chovají rovnou několik plemen. Tady lze většinou už podle počtu poznat, že se přece nemohou věnovat tolika plemenům natolik, aby rozuměli všem. Pokud tomu tedy neobětují vše, místo práce nejsou doma a nezaměstnávají ještě lidi, kteří by se o psy skvěle postarali. To se však, hlavně tady v česku, příliš neděje.
Nejčastěji se takoví „chovatelé“ – množitelé poznají podle toho, že na své fence „třískají“ štěňátka hárání co hárání, rok co rok, hned jak to jde. Fena začíná rodit, jakmile dosáhne věku, který klub povoluje začít na ní chovat a končí opět až ve věku, kdy už se na ní chovat nesmí. Musíte uznat sami, připadá vám normální, aby fenka, které žije dejme tomu průměrně kolem 13 let, během svého života odrodila 7 – 8 vrhů štěňat? Většinou mívají v takové chovatelské stanici více fenek a jednoho nebo pár psů a vrhy jsou opakované, neustále po jedněch a těch samých rodičích. Aby byly náklady co nejnižší, mají jen to nejnutnější, co je potřeba k uchovnění a pak už jsou z nich jen prostředky k zisku. Pokud plemeno nemá žádná povinná vyšetření, málokdy tito „chovatelé“ nějaká absolvují. Bohužel, často zrovna ta vyšetření nechávají kluby jako dobrovolná. Záleží pak na zodpovědnosti chovatele, zda a která udělá. S téměř každým plemenem se váží nějaké určité nemoci, které se u nich objevují častěji. Dejme tomu už jen u malých plemen často se objevující luxace patelly a u velkých plemen zase dysplazie. Dále pak různá plemena může provázet hluchota nebo dědičné oční choroby. No a pak je spousta nemocí přisuzovaných konkrétním plemenům, protože se váže k jejich stavbě těla apod. Např. šarpej a problémy s kůží, buldoci a problémy s dýcháním atd. Je potřeba si dopředu zjistit, jaké problémy mohou plemeno provázet a jaká vyšetření by s nejlepším svědomím udělal zodpovědný chovatel.
Je opravdu více než vhodné začít se o plemeno zajímat předem. Většinou si můžete udělat obrázek, když si prohlédnete stránky co nejvíce chovatelských stanic daného plemene. Pak musíte narazit na takové, kde mají hodně výstav, zkoušek, vyšetření, jiné nemají na stránkách uvedeno téměř nic. Nemusí to rovnou znamenat, že je taková chovatelská stanice špatná, možná prostě jen nemají čas stránky aktualizovat. Někdy ale na první pohled poznáte, že takové chovatelské stanici byste nevěřili. Některé se ani netají svými způsoby chovu a už podle fotek vidíte, že se zde nejspíš štěňátka nemají příliš dobře. A co pak teprve rodiče. Jinde se mohou prezentovat krásnými fotografiemi a velkými slovy. Při bližším zahloubání však zjistíte, že nejde o nic jiného než o krásnou reklamu, za kterou se ukrývá další množení.
Jak se tedy takovýmto chovatelům nejlépe vyhnout? Je opravdu potřeba dostatečně dopředu zjišťovat. Výběr vhodného štěněte se nedá uspěchat. Nejlepší je pátrat po internetu, objet si nějakou výstavu, poptat se na názor několika chovatelů. Nebo si najít nějakou poradnu na internetu, nebo rovnou stránku či skupinu zaměřenou na konkrétní plemeno. V tomto směru – vítej facebooku :o) Většinou se mezi pejskaři vždy najde někdo, kdo může z takového a makového důvodu doporučit nějakou chovatelskou stanici. Většinou se najde i více lidí, kteří mohou argumentovat na různou poptávku. Většinou se zda nebude reprezentovat sám majitel chovatelské stanice, ale třeba zde narazíte na majitele jeho odchovů. Můžete také narazit na staršího pejska daného plemene, který také potřebuje novou rodinu. Třeba by vás takový pejsek uspokojil více než štěně. Záleží pouze a jenom na vašich požadavcích. A hlavně záleží na tom, jak zodpovědně přistoupíte k výběru toho správného pejska zrovna pro vás.
Přeji vám hodně štěstí ;o)
Copyright: Mgr. Dita Neudeková
Ano, toto téma je veřejně neustále omílané a většina lidí, kteří vlastní pejska bez PP a brouzdá po internetu, se jistě již dostala k dohadům, proč by se neměli kupovat, či množit štěňátka bez PP. Spoustu z nich tyto dohady otravují a už o nich nechtějí ani slyšet. Z nekonečných debat raději utíkají s tím, že to stejně nemá cenu a že si majitelé chovatelských stanic či psů s PP melou to svoje neustále dokola. Rozhodně nechci, aby tento článek byl urážejícím a znechucujícím pro majitele psů bez PP, ale aby se na to zkusili podívat i z té druhé strany, protože stejně tak my, kteří taktéž za něco bojujeme, máme pocit, že to občas nemá cenu a jakýkoliv argument pro veřejnost „nepejskařskou“ či „pejskařsko-mazlíčkovou“ není dost dobrý.
Proč si myslím, že zrovna já bych měla někoho poučovat? Protože si myslím, že nejde o poučování, ale o získání informací, podle kterých se můžete rozhodnout lépe – ne lépe proto, že pro psa s PP, ale proto, že již budete vědět, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaké to nese výhody a nevýhody a dle toho se pak zodpovědně rozhodnout. A také proto, že já sama vlastním svého prvního pejska bez PP, tudíž jsem si sama prošla dlouhými debatami a hádkami s majiteli psů s PP a přesto došla k poznání. A možná, že kdybych si tehdy kromě všeobecně naučné literatury mohla přečíst také nějaký pořádný článek, který se zabývá problematikou „čistokrevných“ psů, možná bych se tehdy také rozhodovala jinak. Možná ne a musela bych si i tak prostě nabít pusu sama. Minimálně bych však byla ráda, že vím, do čeho jdu. Bohužel, v knihách se touto problematikou příliš nezabývají. Pokusím se to tedy vysvětlit tak, aby tomu mohl rozumět každý. Každý, který začínal jako já…
Co to vlastně je PP?
PP, tedy průkaz původu, je podle wikipedie „doklad, potvrzující plemeno a vlastnosti zvířete. Je vystaven zvířeti na platném formuláři uznaném patřičnou chovatelskou asociací. Průkaz původu obsahuje rodokmen zvířete a identifikační údaje o něm, výpis nejméně tří generací předků a přílohu, v níž jsou uvedeny výsledky výstav, závodů, zkoušek, svodů a bonitací.“ Zjednodušeně je to list papíru, který získáte při koupi štěněte z mezinárodně uznané chovatelské stanice, ve kterém je uvedeno plemeno psa, jméno psa a chovatelské stanice a výpis jeho předků – tedy rodičů, prarodičů a tak dále. Každé štěňátko, které se narodí v chovatelské stanici, získá takovýto doklad. Druhá strana, kam se zapisují výsledky výstav, zkoušek atd., slouží pouze pro ty, kteří chtějí pejska uchovnit a tak s ním jezdí po výstavách a jiných akcích.
Dávejte si pozor, pokud se vám někdo snaží namluvit, že štěňátko je po rodičích s PP, ale samo z jakéhokoliv důvodu tento doklad nemá. V dnešní době každé štěně z chovatelské stanice a z uznaného spojení získá svůj průkaz původu, i kdyby samo bylo prodáváno na mazlíčka, protože má chybějící zoubek, nebo jinou vadu vyřazující z chovu, i kdyby bylo dvacáté z vrhu. Přece i takové štěně může dostat svůj výpis předků, proč by taky ne? Pouze si může chovatel ošetřit kupní smlouvou, že na štěněti s vadou nemůže již být nikdy chováno.
Proč existují psi bez PP?
Jak tedy vzniká takový pes bez PP, když každé štěně, pocházející z chovatelské stanice, svůj průkaz původu získá? Je to důsledek nezodpovědnosti lidí. Někde úplně na začátku nezodpovědnost chovatele, který si neošetřil smluvně, že nechce, aby na jeho štěňatech nebyla nikdy chována štěňata bez PP. Nebo mu to prostě bylo jedno. Dále už se tedy celkem snadno vysvětluje, jak to jde dál:
• buď byl nový majitel psa líný absolvovat výstavu, uchovnit ho, krýt pouze s jiným uchovněným psem, a přesto mít štěňata - to je ještě ta „lepší“ varianta,
• nebo ho z jakéhokoliv důvodu uchovnit nemohl – pes byl buďto již prodáván jako nevhodný do chovu, nebo se během růstu vyskytlo něco, kvůli čemu už dále do chovu nemůže – toto je ta horší varianta, protože už v sobě nese nějakou určitou vadu – může jít o vadu estetickou, ale třeba i zdravotní.
Takhle dál a dál vznikají štěňata bez PP, tou nejhorší variantou jsou pak štěňata po obou rodičích bez PP, kde už nevíme absolutně nic o předcích, protože už to prostě dohledat ani nejde, nikdy nezjistíme, kde se vlastně vzalo v předcích toto plemeno, pokud tam vůbec někde někdy dávno bylo. Tito psi jsou většinou rozpoznatelní tím, že už pouze vzdáleně připomínají nějaké určité plemeno.
Proč si koupit štěně s průkazem původu?
U štěňátka s průkazem původu máte mnohem větší jistotu, že koupíte psa:
1. STANDARDNÍHO – protože předci, kteří jsou uchovněni, museli absolvovat kvůli uchovnění výstavu, na které je pes posouzen z hlediska svého standardu – tedy vzhledu. Posuzuje se zde výška psa, počet zubů, barva a srst psa, korektní nesení ocasu a vlastně každý kousek jeho těla, aby byl takový, jaký má být.
2. POVAHOVĚ CHARAKTERISTICKÉHO PLEMENI – protože na výstavách se kromě vzhledu posuzuje i charakter, psi, kteří zavrčí na rozhodčího nebo nedej bože svého majitele, jsou ihned vyloučeni z kruhu, psi výrazně bojácní získají minimálně špatnou známku. Takoví psi jsou většinou neposouditelní - tedy nemohou získat známku potřebnou k uchovnění. Navíc většina majitelů psů s PP, pokud to tedy nemají rovnou dáno povinně k uchovnění, se svými psy i pracuje – skládá zkoušky z poslušnosti, obran, myslivosti atp.
3. ZDRAVÉHO – protože jedině u psů s PP můžeme dohledat, jaká zdravotní vyšetření měli jejich předkové, jakými nemocemi trpěli, jak udělat vhodné spojení tak, aby na potomky nepřenášeli své vady a nemoci.
Nechci teď říct, že máte 100% záruku, že byste si spolu s průkazem původu koupili psa perfektního – krásného, všestranného, hodného, zdravého až do konce života. Nikdy není záruka, že se nemůže něco pokazit, že se neobjeví nějaká nemoc později, nebo přese všechnu snahu chovatelů. U povahy navíc hraje velkou roli také socializace a další vývoj a výchova psa. Přesto však zde máte mnohem větší jistotu, než u psa bez PP, kde rodiče nemívají většinou žádná vyšetření a o prarodičích a dalších předcích nevíte již téměř, nebo vůbec nic.
Proč nekupovat psa bez PP?
Kvůli všemu výše zmíněnému. Pokud chcete psa konkrétního plemene, musíte sáhnout jedině po psovi s PP – pak bude vypadat, jak má, bude mít povahu, jak má a jako bonus bude zdravý, protože se po generace sledovalo, jaké nemoci může plemeno přenášet a snažilo se s tím bojovat. Pokud si koupíte štěně od opravdu zodpovědného chovatele, musíte být spokojeni s tím, co budete mít doma. Chovatelé se po staletí snažili vybudovat u různých plemen charakteristické rysy, takže díky nim vlastně v dnešní době máme tolik rozmanitých plemen. Díky nim se můžete podívat do atlasu psů a vybírat mezi více než čtyřmi sty plemeny takové, které se bude nejlépe hodit právě pro vás. Nejen vzhledem, který vás zaujme, ale také povahou, která byla po staletí budována a upevňována. Proto si můžete vybrat psa vhodného k vašemu životnímu stylu:
• psa, který s vámi bude trávit volný čas doma, psa který s vámi rád bude chodit na klidné vycházky, psa, se kterým se budete moci věnovat sportům, psa, který vás bude doprovázet i na dlouhých turistických trasách, až po psa, který s vámi bude dělat jakýkoliv téměř adrenalinový sport, který vás napadne, protože miluje jakoukoliv akci, kdykoliv a kdekoliv
• psa, který je skladný, kterého sebou budete moci nosit všude, psa, se kterým vás vezmou na jakémkoliv hotelu třeba v horách, protože je malý a přesto aktivní, psa, který je atletický a zároveň budí strach, až po psa, který bude budit hrůzu na dvorku už jen svým zjevem
Rozumíte, co tím chci říct? Nač v dnešní době odsuzovat chovatele, kteří se snaží přimět k rozumu všechny, kteří tvrdí, že PP nepotřebují. Protože nebýt chovatelů, žádné plemeno by neexistovalo! Neměli byste mezi čím vybírat.
Průkaz původu neznamená, že si kupujete psa, se kterým musíte chodit na výstavy. Tento papír neslouží ani k tomu, abyste se s ním mohli vychloubat, že máte „značkového“ psa. Nejde tady přece o značku, ale pouze a jenom o to, že si koupíte psa určitého plemene. Máte k tomu totiž doklad. Víte, že rodiče, prarodiče, praprarodiče, atd. atd., ať už plemeno vyspělo jakkoliv, byli vždy téhož plemene jako vaše štěně. Nikdo z chovatelů vás, myslím, nebude nutit chodit na výstavy. Při výběru štěněte sice může hrát roli otázka, zda se výstavám a chovu chcete věnovat. Ale pouze proto, aby vám chovatel pomohl vybrat pejska přesně na míru. Pokud někdo má zájem prioritně o výstavy, chovatel se mu pokusí pomoci vybrat nejnadějnější štěně z vrhu. Naopak, pokud víte, že chcete pejska pouze jako kamaráda, může se stát, že vám nabídne štěňátko s malou estetickou vadou, která štěně nebude nijak omezovat a vám nebude vadit, protože nemáte chovatelské ambice. Může se jednat např. o chybějící zoubek, špatný skus, zálomek na ocásku (který se většinou poté nechává zkrátit), nestandardní barvu, málo pigmentu, nebo se prostě štěně jeví např. jako příliš malé/velké už ve štěněcím věku apod. Takové štěně se navíc prodává se slevou. Takže se může stát, že koupíte psa vysněného plemene za „pár korun“ a přesto s průkazem původu.
Pokud přesto tvrdíte, že PP nepotřebujete, tak zkuste zajít do útulku a pomoci nějakému pejskovi, který to opravdu potřebuje. Pokud nepotřebujete psa, který bude vystihovat vzhledem i povahou určité plemeno, proč raději nepomoct nějakému chudáčkovi? Protože koupí psa bez PP si nekoupíte nic určitého a nikdo vám nemůže zaručit, že bude odpovídat tomu, co jste se o plemeni dočetli v knížkách. A věřte mi, ten vzhled, který se vám u daného plemene tolik líbil, a který bude u vašeho psa rozdílný, nakonec rozhodně nemusí být to nejhorší.
Proč nemnožit psa bez PP?
Možná, že už doma svého pejska bez PP máte. Možná, že když se nyní dočtete tolik informací, zjistíte dříve nebo později, že na tom opravdu něco bude. Vlastně, pokud si dokážete připustit chybu, měli byste na to dojít vždy. Pouze lidé, kteří neumí uznat, že v něčem chybovali, budou neustále kopat kolem sebe a místo poučení si jakýkoliv, ať už sebevětší či sebelologičtější argument, přeberou pouze jako útok na svého psa, nebo přímo na svou osobu. Nikdo však nechce urážet vašeho psa. Nikdo po vás nechce, abyste ho měli méně rádi, když už ho doma máte. Zkuste se na to tedy podívat trošku jinak:
-Já, samotná autorka tohoto článku, mám také doma pejska bez PP. Sama jsem časem došla na to, proč by se však pejsci bez PP neměli chovat. Neznamená to, že bych měla svého psa méně ráda. Naopak, i když po ní přibili už jen pejsci s PP, ona je i ve svých 8 letech u nás neustále nejprotěžovanějším miláčkem, protože je u nás alfou psí části smečky. Takže ona dostává jíst jako první, koupe se jako první, běhá agility jako první, mazlí se s námi jako první. Je tak rozmazlená, že se jí všichni smějí, že je jako děcko. Za všemi se chodí mazlit a všichni, kdo ji poznali, ji též milují. Nevidím žádný důvod se jí zbavovat, jen proto, že nemá PP. Pouze jsem prozřela. Můj pes bez PP u mě prožije stejně krásný život, jako jakýkoliv jiný.
Vraťme se tedy k původní otázce – proč nemnožit psa bez průkazu původu? Zkusme se zeptat jinak: Proč množit psa bez PP? Vážně by mě zajímalo, jaký důvod by uvedl každý z těch, který by chtěl množit štěňata bez PP. Teď myslím nějaký rozumný důvod – ne „chtěl jsem štěňátka po své Betynce/Alíkovi“. Taktéž neberu důvod „fenka by alespoň jednou za život měla mít štěňátka“ – neměla. Vážně ne. V dnešní době, kdy máme možnost jakoukoliv informaci nalézt na internetu, zeptat se v online poradně, poradit se s veterinářem, který vám tento argument prostě musí vyvrátit, pokud není úplný moula, tento důvod neberu. Každý má možnost zjistit si, jak to s touto fámou je. Vždyť zkusme se nad tím jen zamyslet logicky. Proč by musela každá fenka mít štěňata? Představme si, kolik psů by bylo, kdyby každá fenka na světě musela mít minimálně jedenkrát štěňata. Umíte si to představit? Já ne. I když já si neumím představit ani kolik pejsků běhá po světě teď. A hlavně, kolik z nich bezprizorně… Zkusme se také vrátit k prapředkům psa, vlkům. Zde vždy pouze alfa samec a alfa samice plodili další štěňata. Ostatní psi ve smečce neplnili úlohu rodičů. A nijak je to neomezilo. Proč by tedy vaše fenka musela mít štěňata? Proč by váš pes musel alespoň jednou krýt, aby si užil plnohodnotný život?
Pokud jste doteď nepřišli na to, jaký rozumný důvod by k tomu mohl být, věřte mi, že prostě není. Protože u psů bez PP nikdy nenaleznete žádný chovatelský záměr. Nikdo z jejich majitelů nemůže říct, že chce přispět k chovu plemene. Nikdo nemůže přispět k vylepšení plemene tím, že odchová vrh, ve kterém se narodí pěkný zdravý pes, který může při vhodném spojení dávat opět pěkná a zdravá štěňátka, která budou dál a dál zdokonalovat plemeno. Nač tedy množit pejsky, kteří jen zdánlivě připomínají plemeno? Nač množit pejsky, kteří se neustále více a více vzdalují standardu, který se snažili chovatelé po staletí upevňovat? A hlavně, nač množit pejsky, kterých je na světě miliony? Opravdu se vám stále zdá jako dostačující argument: „protože prostě chci“?
Jaký je rozdíl mezi chovatelem a množitelem?
Možná jste si všimli, že jsem zde často použila slovo množení štěňat. Naproti tomu zde zazněly i slova o chovu. Proč se používají tato rozdílná označení na zdánlivě stejné situace? Vše se opět odvíjí od záměru u toho, kdo se rozhodne plodit štěňátka.
• Pokud jde o chov, jedná se o již zmíněný chovatelský záměr. Chovatel je ten, kdo se rozhodne nějakým způsobem "zlepšit" dané plemeno, pokusí se být přínosným – ať už po stránce zdravotní, po stránce standardu, nebo který se rozhodne vyjet někam daleko, importovat nového nadějného jedince, nebo nakrýt svoji fenku psem v cizině a dovézt tak novou krev do své země, aby mohl obohatit chov. Správný chovatel svými psy žije, objíždí s nimi výstavy, zkoušky, dělá zdravotní vyšetření a plánuje vhodná spojení tak, aby štěňátka nesla to nejlepší po svých rodičích. Zároveň by ale jeho psi měli být i jeho zájmem a měl by o ně pečovat s láskou a věnovat se jim i ve volném čase.
• Množení je naopak prostě jen rozmnožování psů bez jakéhokoliv opodstatněného důvodu. Tito množitelé nemají žádný chovatelský záměr. Mezi množení se počítá nechtěné rozmnožování psů, které se nepovedlo uhlídat, ale také chtěné rozmnožování, které však nemá žádný přínos. K čemukoliv.
a) Nechtěné rozmnožování psů se většinou stává lidem, kteří neumějí dostatečně zabezpečit svou hárající fenku. Ať už je to z nevědomosti nebo ze zanedbané péče, není to omluvitelné. Pokud si někdo pořídí psa, nese za něj zodpovědnost. Ví, že fenka hárá a může být nakryta jakýmkoliv psem. Nehraje zde prim plemeno, velikost, věk. Jakoukoliv fenku vám může nakrýt jakýkoliv pes. Věřte, že k vaší hárající fence se vždy dostane některý z potulných psů, které si stejně nezodpovědní majitelé nedokáží ohlídat. Nezapomeňte však, že za svou fenku a tedy i její štěňátka nesete zodpovědnost pouze vy. Vy jste ji měli dostatečně ohlídat, aby se k ní žádný pes nedostal. Nebo ji prostě vykastrovat.
b) Pokud se jedná o množení psů bez PP, majitelé prostě jen nakryjí svou fenku nějakým psem „odvedle“, nebo z inzerátu, který najdou na internetu. Nevědí nic o genetice, nevědí nic o předcích svých psů, nevědí nic o tom, jaké nesli nemoci nebo zda se mezi nimi nevyskytoval nevyrovnaný pes. Nevědí vlastně ani, zda jejich předci byli skutečně daným plemenem, či zda se někde v minulosti mezi jejich předky nezamíchalo i úplně jiné plemeno. Vše je nedohledatelné. Někdy se povede něco takového identifikovat, když se narodí štěňátka, která už na první pohled (podle barvy, velikosti…) nemohou mít s plemenem nic společného. To už je ale pozdě.
c) A teď pozor! Množením se nazývá také nesmyslné rozmnožování psů s PP, u chovatelů, kteří nemají žádný chovatelský záměr, nesnaží se o zlepšení plemene, jediným jejich kritériem je zisk z prodeje štěňat. A takových také není málo. Budeme se jim věnovat v samostatné kapitole.
Jak poznám dobrého chovatele?
Musíte si dát opravdu velký pozor i při výběru štěněte s PP! Nelze si jen říci, že si koupím psa s PP a pak budu mít vše, co od plemene chci. Protože průkaz původu je prostě záruka kvality. Bohužel není. Protože i ve světě chovatelství se objevují lidé, kteří využívají módnosti plemen, nebo chovají rovnou několik plemen. Tady lze většinou už podle počtu poznat, že se přece nemohou věnovat tolika plemenům natolik, aby rozuměli všem. Pokud tomu tedy neobětují vše, místo práce nejsou doma a nezaměstnávají ještě lidi, kteří by se o psy skvěle postarali. To se však, hlavně tady v česku, příliš neděje.
Nejčastěji se takoví „chovatelé“ – množitelé poznají podle toho, že na své fence „třískají“ štěňátka hárání co hárání, rok co rok, hned jak to jde. Fena začíná rodit, jakmile dosáhne věku, který klub povoluje začít na ní chovat a končí opět až ve věku, kdy už se na ní chovat nesmí. Musíte uznat sami, připadá vám normální, aby fenka, které žije dejme tomu průměrně kolem 13 let, během svého života odrodila 7 – 8 vrhů štěňat? Většinou mívají v takové chovatelské stanici více fenek a jednoho nebo pár psů a vrhy jsou opakované, neustále po jedněch a těch samých rodičích. Aby byly náklady co nejnižší, mají jen to nejnutnější, co je potřeba k uchovnění a pak už jsou z nich jen prostředky k zisku. Pokud plemeno nemá žádná povinná vyšetření, málokdy tito „chovatelé“ nějaká absolvují. Bohužel, často zrovna ta vyšetření nechávají kluby jako dobrovolná. Záleží pak na zodpovědnosti chovatele, zda a která udělá. S téměř každým plemenem se váží nějaké určité nemoci, které se u nich objevují častěji. Dejme tomu už jen u malých plemen často se objevující luxace patelly a u velkých plemen zase dysplazie. Dále pak různá plemena může provázet hluchota nebo dědičné oční choroby. No a pak je spousta nemocí přisuzovaných konkrétním plemenům, protože se váže k jejich stavbě těla apod. Např. šarpej a problémy s kůží, buldoci a problémy s dýcháním atd. Je potřeba si dopředu zjistit, jaké problémy mohou plemeno provázet a jaká vyšetření by s nejlepším svědomím udělal zodpovědný chovatel.
Je opravdu více než vhodné začít se o plemeno zajímat předem. Většinou si můžete udělat obrázek, když si prohlédnete stránky co nejvíce chovatelských stanic daného plemene. Pak musíte narazit na takové, kde mají hodně výstav, zkoušek, vyšetření, jiné nemají na stránkách uvedeno téměř nic. Nemusí to rovnou znamenat, že je taková chovatelská stanice špatná, možná prostě jen nemají čas stránky aktualizovat. Někdy ale na první pohled poznáte, že takové chovatelské stanici byste nevěřili. Některé se ani netají svými způsoby chovu a už podle fotek vidíte, že se zde nejspíš štěňátka nemají příliš dobře. A co pak teprve rodiče. Jinde se mohou prezentovat krásnými fotografiemi a velkými slovy. Při bližším zahloubání však zjistíte, že nejde o nic jiného než o krásnou reklamu, za kterou se ukrývá další množení.
Jak se tedy takovýmto chovatelům nejlépe vyhnout? Je opravdu potřeba dostatečně dopředu zjišťovat. Výběr vhodného štěněte se nedá uspěchat. Nejlepší je pátrat po internetu, objet si nějakou výstavu, poptat se na názor několika chovatelů. Nebo si najít nějakou poradnu na internetu, nebo rovnou stránku či skupinu zaměřenou na konkrétní plemeno. V tomto směru – vítej facebooku :o) Většinou se mezi pejskaři vždy najde někdo, kdo může z takového a makového důvodu doporučit nějakou chovatelskou stanici. Většinou se najde i více lidí, kteří mohou argumentovat na různou poptávku. Většinou se zda nebude reprezentovat sám majitel chovatelské stanice, ale třeba zde narazíte na majitele jeho odchovů. Můžete také narazit na staršího pejska daného plemene, který také potřebuje novou rodinu. Třeba by vás takový pejsek uspokojil více než štěně. Záleží pouze a jenom na vašich požadavcích. A hlavně záleží na tom, jak zodpovědně přistoupíte k výběru toho správného pejska zrovna pro vás.
Přeji vám hodně štěstí ;o)
Copyright: Mgr. Dita Neudeková
Zde ještě přidávám několik fotek, jak také mohou vypadat domovy a maminky štěňátek bez PP.
Fotky zachráněných raslíků bez PP a jejich otřesných zoubků, vytahaných mléčných žláz a tlapek prožraných močí jsou použity z vlastnictví Občanského Sdružení Russell Rescue, které tyto fenky a pejsky z jejich "domovů" zachraňuje.
V 90% nejde o množírny, jak si je lidé představují (klece, chlívky, strašně moc psů), ale o tzv. malé domácí množírny, kde na internetu mohou prezentovat ještě docela pěkné fotky štěňat a když vám je dovezou mimo jejich původní domov, nikdy neuvidíte, jak ve skutečnosti žili! Vysloužilých rodičů se pak zbaví a pořídí si nové na další množení.
