BLACK BUBBLE
Mezinárodně chráněná CHS - reg. číslo 1247/09, vystavena dne 2.11.2009
Naši chovatelskou stanici jsme založili kvůli fence Parson Russell teriéra Bublince, kterou jsme si pořídili na konci září roku 2009 a vložili do ní naše velké naděje. Od té doby jsme plemeni úplně propadli a víme, že nás našimi životy bude provázet již navždy.
Our kennel was set up because of our female of Parson Russell terrier named Bubble, which we took at the end of September 2009 and we put it into her big hopes. Since then, we have completely fallen into the breed and we know that they will acompany our lives forever.
Motto:
"Budiž, člověk může jít dál staletími sám, bez tiché ozvěny psích tlapek, ale otázka je, nakolik bude ještě člověkem …?"
Možná si o mě spousta lidí, i mých přátelů či blízkých, myslí, že jsem úplný blázen....ale dokud nikdo z nich nepozná to, co já, nemůže pochopit....
Díky psům jsem poznala nejen tolik lásky, věrnosti, oddanosti a rozumu, které mohou dát pouze a jen psi, ale také spoustu skvělých lidí, které bych jinak nikdy nepoznala. A kdo se také považuje alespoň trochu za pejskaře, musí mi dát za pravdu. Tolik příjemných a usměvavých lidí, tolik skvělých akcí, zážitků, emocí, tolik napětí a empatie, tolik souznění a to klidně i s úplně cizím člověkem, který prožívá se svým psem bolístky, nebo naopak radostné události, jsem ještě nikdy předtím nezažila.
Psi mě velmi obohatili nejen po stránce kynologické, ale také po stránce sociologické. Dokázat se otevřít lidem, dokázat sdílet svou radost, potkávat nové a nové příjemné lidi, dokázat se hodiny bavit s úplně cizím člověkem, se kterým máme společné třeba i jen to jedno, ale tolik důležité - lásku ke psům. Člověk, který miluje psy stejně jako vy, ať už jinak bude ve všem úplně odlišný, může být pro vás dalším dobrým přítelem. Přítelem, který poradí, pomůže, nebo se jen bude radovat s vámi, i když třeba na dálku. To je to, co nepejskaři nikdy nepochopí, a proto si o nás dál budou myslet, že jsme blázni. Avšak my víme své......
Od té doby, co můj osud protnul můj, či náš první pes, se můj život naprosto změnil. Sice jsem vždy toužila po psovi a nějací se mým životem i proplétali, ale nikdy jsem neměla svého vlastního a nikdy jsem nečekala, že mě tolik zasáhnou. Phoebe jsme si pořídili s bývalým přítelem Filipem, a hledali jsme pouze domácího mazlíčka a kamaráda. Vždy jsem měla psy ráda a po svém vlastním psu moc toužila, ale nikdy bych nečekala, že mě zasáhne natolik, že kvůli němu začnu číst psí časopisy, knížky, chodit na psí diskuze, vytvářet mu stránky, věnovat se psím sportům a vzdělávat se dál a dál, až mě jednou popadne touha vlastnit dalšího psího kamaráda a nebo rovnou celou smečku. A podřídit jim svůj život. Phoebe jsme si pořizovali z větší části z nevědomosti, i když knížek jsme měli načtených několik, žádná se pořádně nezabývala tím, proč si pořídit psa s průkazem původu. Navíc v té době Jackové v ČR příliš nebyli, ať už s PP nebo bez. Ti papíroví byli pro nás studenty také finančně nedosažitelní. A my tak toužili po psím příteli! A tak u nás skončila naše milovaná Fíbinka. Tolik lásky a radosti v malém tvorečkovi s kraťoučkým ocáskem jsem ještě nikdy neviděla. A to nejsem zrovna typická měšťačka, vyrůstala jsem částečně u babičky na vesnici, poznala spoustu zvířat, i milovaného kamaráda, prvního psa pořízeného kvůli mě, křížence zřejmě špice a jezevčíka, Rokinka. Jenže i když jsem ho měla ráda strašně moc a byl to vážně skvělý pejsek a doopravdický kamarád, jako malá jsem možná neuměla naplno vnímat všechno to, co k nám přišlo spolu s Phoebe. Mohli jsme hodiny s úsměvem sledovat hry našeho společného štěněte a nikdy nás neomrzelo mazlit se s ní, dokud neusnula. To nežné stvoření s krásnými a nevinnými kukadly, které miluje všechny lidi bez rozdílu, ve mě probudilo touhu, s někým se o tu radost podělit, mluvit o ní s někým, kdo tomu rozumí stejně jako já, radovat se nad fotkami našich mazlíčků...tak jsem se postupně seznámila s hromadou lidí i chovatelů přes internet, našla spoustu známých i ve svém městě a okolí a dospěla do fáze, kdy jsem chtěla pořídit Phoebe psího kamaráda. Prvně jsme pořídili v jejím necelém roce mým rodičům nového NO - ten první, 40 kg Bad, byl již dost starý, špatně chodil a bylo načase, aby něco ze svých mazáckých zkušeností předal mladšímu nástupci, než odejde nadobro. Kery, první pes v naší rodině s průkazem původu, kterého jsem našim koupila v době jejich dovolené, mě jen utvrdil v tom, že chci i svého vlastního pejska s PP, abych mohla zkusit i výstavy, další sporty a věci, které s bezpapíračkou nemohu - a to i přesto, že jsem s ním žádné výstavní ani chovatelské ambice neměla, jen jsem chtěla, aby měli naši zdravého a krásného pejska. A tak jsem čekala na jedno jediné štěně z jediné chovatelské stanice, která pro mě přicházela v úvahu, na svou Bublinku, a skoro přesně za rok ji měla doma. Osud tomu dal, že se narodila včest svému jménu, i když ho měla vymyšlené už snad dva roky před narozením, a tak má flíčky úplně přesně jako Bublina z Rychlých šípů. Tím, že je s průkazem původu, se více přibližuje plemeni i ve své povaze, a tak to s ní byl občas boj, ale nyní je z ní skvělá mladá dáma, nejvěrnější z naší smečky, veledůležitá krasavice a naprosto všestranná fenečka. Zamiluje si cokoliv, pro co se nadchneme my. Díky ní se k nám načas dostal také skvělý pejsek Scooby, kterého jsem vybrala jako otce našeho prvního vrhu a chtěla ho poznat i povahově. Žil u nás téměř rok a zažili jsme spolu spoustu krásných, ale i krušných chvil. Říkala jsem mu amazonek, protože byl trošku jako dítě vyvrhnuté z pralesa do městského světa. Udělali jsme spolu spoustu práce, zamilovali se do sebe navzájem, ale bohužel vše neklapalo jak bychom všichni chtěli, protože některé zlozvyky, za které ale nemohl, byly vryty až příliš pod jeho kůží...a tak jsem se s ním musela s velkou bolestí v srdíčku rozloučit. Někdy to bohužel nejde jak by si člověk přál a vždy, když si na Scoobíčka vzpomenu, rozechvěje se mi brada a derou se mi slzičky do očí, i když vím, že jsme se rozhodli nejlépe, jak jsme mohli. Vždy na něj budu v dobrém vzpomínat a přát mu to nejlepší do jeho dalšího života. Odchovali jsme všichni společně svůj první vrh, který byl zpočátku velmi bolestivý, ale Bublinka je velká bojovnice a tak jsme nakonec všechno zvládli. Ukázala se jako senzační máma. Kvůli tomu také přijala třetí holčičku, malou Maybe, následovnici Scoobíka a jeho dcerušku, do naší smečky. I když jí to chvíli trvalo, nakonec si ji vzala pod svá ochranná křídla. Nechá se od ní okusovat, nechá sebou vláčet a trpělivě čeká, až z toho vyroste. Když se objeví jiný pes, brání ji stejně jako ji kdysi bránila Fíbinka. Shodou spousty náhod jsme se taktéž stali spoluvlastníky Aji, kterou si pořídil náš dlouholetý známý. Sám výstavní a chovatelské ambice nemá, takže jsme se dohodli na tom, že Aja odchová nějaká štěňátka pod naší chovatelskou stanicí. Občas si ji půjčíme, když jedeme na výstavu nebo jinam a klidně si ji necháme i pár dní. Aja je senzační fenečka, kterou si každý oblíbí, je velmi milá a poslušná a taktéž skvělá maminka. Jako náš další pejsek přišla holčička rovnou z Dánska, kterou jsme pojmenovali Hope. Zaujala mě na první pohled a jako vždy, vše ostatní se stalo vůlí osudu. Je velmi milá a holky ji přijaly jakožto dospělou vcelku dobře. Bohužel po společně prožitých peripetiích mi nakonec zůstala jakožto "drahý" mazlíček, ale to mi samozřejmě nevadí. A Hope mi to vynahrazuje svou mazlivostí, kdykoliv potřebuju, vím, že u ní najdu tolik potřebný relax, když se ke mě přitulí. Po nějaké době pro naše pejsky nastalo temnější období. Mamka přišla o Kerynka v jeho 6 letech kvůli rakovině a pořídila si štěňátko Korynku. Nám se narodila holčička Beatka a neměla ještě ani rok, když si odvezl můj bratr na Nový Zéland Fíbinku, kterou strašně miloval a ona jeho úplně nejvíc na celém světě...a jelikož Fíbince nezbývalo kvůli nádoru v krku příliš času, chtěl jí dopřát úžasný a klidný důchod, což se jim podařilo a ona s nimi strávila ještě více než jeden nádherný rok. Velmi brzy poté, co odletěla Fíbinka, jsme shodou hodně blbých okolností přišli o mou nejmilovanější fenečku Bublinku. Bubi byla moje srdcovka, má věrná holčička, která by na mě čekala kdykoliv a kdekoliv... Velice mi chybí a pořád je mi po ní smutno. Mrzí mě, že Beatka nebude vyrůstat s ní, aby na ni mohla vzpomínat. Osud tomu poté chtěl, že mi přistavil do cesty štěňátko. A ne jen tak ledajaké štěňátko, hned vysněnou fenečku corgiho, které jsme kvůli tomu začali říkat Destiny. S holkama se spřátelila jedna dvě a pomohla jejich vzájemnému vztahu. Desinka mě poučila o mnoha věcech a utřídila všechny nejasnosti v mé hlavě. Jelikož u ní bylo vše opravdu řízeno osudem, který ale nebyl tak úplně spjat se mnou, vzali si ji ode mě lidé, kteří od ní původně chtěli štěňátko, ale protože štěně nemohli mít, Desinka si je vybrala a přímo uzurpovala sama pro sebe...a jelikož jsem navíc čekala každou chvíli porod druhé naší holčičky Elišky a věděla jsem, že jí u nich bude lépe po všech stranách, nechali jsme ji jít a navíc jsme tak získali skvělé nové přátele, kteří bydlí kousíček od nás. O dva roky později jsem si řekla, že už mi práce s pejsky opravdu chybí a děti už jsou dost velké na to, abych se mohla věnovat taky trochu i své největší vášni. A tak jsem začala hledat štěňátko, se kterým bych mohla všechno zase znovu odstartovat. Našli jsme jednu fenečku, krásnou Německou holčičku Sisu a budeme doufat že nás čeká úžasná dlouhá společná budoucnost ♥ A aby toho nebylo málo, sehnala jsem si také do spoluvlastnictví k naší dobré známé další fenečku Peggy z Maďarska a ke známému myslivci, který bydlí kousek, pejska Freyra neboli Jarinka z Polska. Trochu nečekaně jsme si po Peggy z jejího prvního vrhu zali osudovu krásnou malou holčičku, která mi tak připomněla naši Fíbinku.... že jsem ji i pojmenovala, jen trošku jinak - Fibi. Po Sisu jsme si zase nechali na spolupráci hned dva
Jestliže stále někdo nechápe, co je tak úžasného a výjimečného na mém příběhu, tak tady pro vás mám ještě jedno důležité pozastavení...vlastně jen díky psům jsem poznala také svého životního partnera, svou velkou lásku a jejich milujícího panečka, který se mnou sdílí naprosto všechny radosti, koníčky i strasti ohledně pejsků a ve všem mě stoprocentně podporuje, ale také starostlivého tatínka který se stará o nás i naše děti. Děkuji všem, kteří mě naopak podporují a chápou.
Díky psům jsem poznala nejen tolik lásky, věrnosti, oddanosti a rozumu, které mohou dát pouze a jen psi, ale také spoustu skvělých lidí, které bych jinak nikdy nepoznala. A kdo se také považuje alespoň trochu za pejskaře, musí mi dát za pravdu. Tolik příjemných a usměvavých lidí, tolik skvělých akcí, zážitků, emocí, tolik napětí a empatie, tolik souznění a to klidně i s úplně cizím člověkem, který prožívá se svým psem bolístky, nebo naopak radostné události, jsem ještě nikdy předtím nezažila.
Psi mě velmi obohatili nejen po stránce kynologické, ale také po stránce sociologické. Dokázat se otevřít lidem, dokázat sdílet svou radost, potkávat nové a nové příjemné lidi, dokázat se hodiny bavit s úplně cizím člověkem, se kterým máme společné třeba i jen to jedno, ale tolik důležité - lásku ke psům. Člověk, který miluje psy stejně jako vy, ať už jinak bude ve všem úplně odlišný, může být pro vás dalším dobrým přítelem. Přítelem, který poradí, pomůže, nebo se jen bude radovat s vámi, i když třeba na dálku. To je to, co nepejskaři nikdy nepochopí, a proto si o nás dál budou myslet, že jsme blázni. Avšak my víme své......
Od té doby, co můj osud protnul můj, či náš první pes, se můj život naprosto změnil. Sice jsem vždy toužila po psovi a nějací se mým životem i proplétali, ale nikdy jsem neměla svého vlastního a nikdy jsem nečekala, že mě tolik zasáhnou. Phoebe jsme si pořídili s bývalým přítelem Filipem, a hledali jsme pouze domácího mazlíčka a kamaráda. Vždy jsem měla psy ráda a po svém vlastním psu moc toužila, ale nikdy bych nečekala, že mě zasáhne natolik, že kvůli němu začnu číst psí časopisy, knížky, chodit na psí diskuze, vytvářet mu stránky, věnovat se psím sportům a vzdělávat se dál a dál, až mě jednou popadne touha vlastnit dalšího psího kamaráda a nebo rovnou celou smečku. A podřídit jim svůj život. Phoebe jsme si pořizovali z větší části z nevědomosti, i když knížek jsme měli načtených několik, žádná se pořádně nezabývala tím, proč si pořídit psa s průkazem původu. Navíc v té době Jackové v ČR příliš nebyli, ať už s PP nebo bez. Ti papíroví byli pro nás studenty také finančně nedosažitelní. A my tak toužili po psím příteli! A tak u nás skončila naše milovaná Fíbinka. Tolik lásky a radosti v malém tvorečkovi s kraťoučkým ocáskem jsem ještě nikdy neviděla. A to nejsem zrovna typická měšťačka, vyrůstala jsem částečně u babičky na vesnici, poznala spoustu zvířat, i milovaného kamaráda, prvního psa pořízeného kvůli mě, křížence zřejmě špice a jezevčíka, Rokinka. Jenže i když jsem ho měla ráda strašně moc a byl to vážně skvělý pejsek a doopravdický kamarád, jako malá jsem možná neuměla naplno vnímat všechno to, co k nám přišlo spolu s Phoebe. Mohli jsme hodiny s úsměvem sledovat hry našeho společného štěněte a nikdy nás neomrzelo mazlit se s ní, dokud neusnula. To nežné stvoření s krásnými a nevinnými kukadly, které miluje všechny lidi bez rozdílu, ve mě probudilo touhu, s někým se o tu radost podělit, mluvit o ní s někým, kdo tomu rozumí stejně jako já, radovat se nad fotkami našich mazlíčků...tak jsem se postupně seznámila s hromadou lidí i chovatelů přes internet, našla spoustu známých i ve svém městě a okolí a dospěla do fáze, kdy jsem chtěla pořídit Phoebe psího kamaráda. Prvně jsme pořídili v jejím necelém roce mým rodičům nového NO - ten první, 40 kg Bad, byl již dost starý, špatně chodil a bylo načase, aby něco ze svých mazáckých zkušeností předal mladšímu nástupci, než odejde nadobro. Kery, první pes v naší rodině s průkazem původu, kterého jsem našim koupila v době jejich dovolené, mě jen utvrdil v tom, že chci i svého vlastního pejska s PP, abych mohla zkusit i výstavy, další sporty a věci, které s bezpapíračkou nemohu - a to i přesto, že jsem s ním žádné výstavní ani chovatelské ambice neměla, jen jsem chtěla, aby měli naši zdravého a krásného pejska. A tak jsem čekala na jedno jediné štěně z jediné chovatelské stanice, která pro mě přicházela v úvahu, na svou Bublinku, a skoro přesně za rok ji měla doma. Osud tomu dal, že se narodila včest svému jménu, i když ho měla vymyšlené už snad dva roky před narozením, a tak má flíčky úplně přesně jako Bublina z Rychlých šípů. Tím, že je s průkazem původu, se více přibližuje plemeni i ve své povaze, a tak to s ní byl občas boj, ale nyní je z ní skvělá mladá dáma, nejvěrnější z naší smečky, veledůležitá krasavice a naprosto všestranná fenečka. Zamiluje si cokoliv, pro co se nadchneme my. Díky ní se k nám načas dostal také skvělý pejsek Scooby, kterého jsem vybrala jako otce našeho prvního vrhu a chtěla ho poznat i povahově. Žil u nás téměř rok a zažili jsme spolu spoustu krásných, ale i krušných chvil. Říkala jsem mu amazonek, protože byl trošku jako dítě vyvrhnuté z pralesa do městského světa. Udělali jsme spolu spoustu práce, zamilovali se do sebe navzájem, ale bohužel vše neklapalo jak bychom všichni chtěli, protože některé zlozvyky, za které ale nemohl, byly vryty až příliš pod jeho kůží...a tak jsem se s ním musela s velkou bolestí v srdíčku rozloučit. Někdy to bohužel nejde jak by si člověk přál a vždy, když si na Scoobíčka vzpomenu, rozechvěje se mi brada a derou se mi slzičky do očí, i když vím, že jsme se rozhodli nejlépe, jak jsme mohli. Vždy na něj budu v dobrém vzpomínat a přát mu to nejlepší do jeho dalšího života. Odchovali jsme všichni společně svůj první vrh, který byl zpočátku velmi bolestivý, ale Bublinka je velká bojovnice a tak jsme nakonec všechno zvládli. Ukázala se jako senzační máma. Kvůli tomu také přijala třetí holčičku, malou Maybe, následovnici Scoobíka a jeho dcerušku, do naší smečky. I když jí to chvíli trvalo, nakonec si ji vzala pod svá ochranná křídla. Nechá se od ní okusovat, nechá sebou vláčet a trpělivě čeká, až z toho vyroste. Když se objeví jiný pes, brání ji stejně jako ji kdysi bránila Fíbinka. Shodou spousty náhod jsme se taktéž stali spoluvlastníky Aji, kterou si pořídil náš dlouholetý známý. Sám výstavní a chovatelské ambice nemá, takže jsme se dohodli na tom, že Aja odchová nějaká štěňátka pod naší chovatelskou stanicí. Občas si ji půjčíme, když jedeme na výstavu nebo jinam a klidně si ji necháme i pár dní. Aja je senzační fenečka, kterou si každý oblíbí, je velmi milá a poslušná a taktéž skvělá maminka. Jako náš další pejsek přišla holčička rovnou z Dánska, kterou jsme pojmenovali Hope. Zaujala mě na první pohled a jako vždy, vše ostatní se stalo vůlí osudu. Je velmi milá a holky ji přijaly jakožto dospělou vcelku dobře. Bohužel po společně prožitých peripetiích mi nakonec zůstala jakožto "drahý" mazlíček, ale to mi samozřejmě nevadí. A Hope mi to vynahrazuje svou mazlivostí, kdykoliv potřebuju, vím, že u ní najdu tolik potřebný relax, když se ke mě přitulí. Po nějaké době pro naše pejsky nastalo temnější období. Mamka přišla o Kerynka v jeho 6 letech kvůli rakovině a pořídila si štěňátko Korynku. Nám se narodila holčička Beatka a neměla ještě ani rok, když si odvezl můj bratr na Nový Zéland Fíbinku, kterou strašně miloval a ona jeho úplně nejvíc na celém světě...a jelikož Fíbince nezbývalo kvůli nádoru v krku příliš času, chtěl jí dopřát úžasný a klidný důchod, což se jim podařilo a ona s nimi strávila ještě více než jeden nádherný rok. Velmi brzy poté, co odletěla Fíbinka, jsme shodou hodně blbých okolností přišli o mou nejmilovanější fenečku Bublinku. Bubi byla moje srdcovka, má věrná holčička, která by na mě čekala kdykoliv a kdekoliv... Velice mi chybí a pořád je mi po ní smutno. Mrzí mě, že Beatka nebude vyrůstat s ní, aby na ni mohla vzpomínat. Osud tomu poté chtěl, že mi přistavil do cesty štěňátko. A ne jen tak ledajaké štěňátko, hned vysněnou fenečku corgiho, které jsme kvůli tomu začali říkat Destiny. S holkama se spřátelila jedna dvě a pomohla jejich vzájemnému vztahu. Desinka mě poučila o mnoha věcech a utřídila všechny nejasnosti v mé hlavě. Jelikož u ní bylo vše opravdu řízeno osudem, který ale nebyl tak úplně spjat se mnou, vzali si ji ode mě lidé, kteří od ní původně chtěli štěňátko, ale protože štěně nemohli mít, Desinka si je vybrala a přímo uzurpovala sama pro sebe...a jelikož jsem navíc čekala každou chvíli porod druhé naší holčičky Elišky a věděla jsem, že jí u nich bude lépe po všech stranách, nechali jsme ji jít a navíc jsme tak získali skvělé nové přátele, kteří bydlí kousíček od nás. O dva roky později jsem si řekla, že už mi práce s pejsky opravdu chybí a děti už jsou dost velké na to, abych se mohla věnovat taky trochu i své největší vášni. A tak jsem začala hledat štěňátko, se kterým bych mohla všechno zase znovu odstartovat. Našli jsme jednu fenečku, krásnou Německou holčičku Sisu a budeme doufat že nás čeká úžasná dlouhá společná budoucnost ♥ A aby toho nebylo málo, sehnala jsem si také do spoluvlastnictví k naší dobré známé další fenečku Peggy z Maďarska a ke známému myslivci, který bydlí kousek, pejska Freyra neboli Jarinka z Polska. Trochu nečekaně jsme si po Peggy z jejího prvního vrhu zali osudovu krásnou malou holčičku, která mi tak připomněla naši Fíbinku.... že jsem ji i pojmenovala, jen trošku jinak - Fibi. Po Sisu jsme si zase nechali na spolupráci hned dva
Jestliže stále někdo nechápe, co je tak úžasného a výjimečného na mém příběhu, tak tady pro vás mám ještě jedno důležité pozastavení...vlastně jen díky psům jsem poznala také svého životního partnera, svou velkou lásku a jejich milujícího panečka, který se mnou sdílí naprosto všechny radosti, koníčky i strasti ohledně pejsků a ve všem mě stoprocentně podporuje, ale také starostlivého tatínka který se stará o nás i naše děti. Děkuji všem, kteří mě naopak podporují a chápou.
15 let našeho života s pejsky ♥ / The 15 years with dogs from ours life ♥
Chovatelská stanice / Kennel
Název: Black Bubble
Reg. číslo: 1247/09
Vystavena: 2.11. 2009
Kvůli tomu, že celou mou chovatelskou "kariéru" odstartovala má první fenka s průkazem původu, se naše chovatelská stanice vlastně ani nemohla jmenovat jinak, než aby vystihovala právě ji - Bublinku s černými fleky kolem očí. Název Black Bubble mě napadl jako první varianta, jako druhou jsem měla přichystanou Black Evelin. Ihned jsem však měla zjištěno, že první název ještě zaregistrovaný není a tak jsem doufala, že nám ho schválí. Z nedočkavosti jsem si chovatelskou stanici zřídila brzy poté, co jsme si dovezli Bublinku domů, i když jsem ještě vůbec nevěděla, zda bude do chovu smět. I kdyby však nemohla, název by jednoznačně zůstal a tak nebylo nač čekat. Mohla jsem si postupně plnit své další sny a brzy došla domů také očekávaná obálka s registrovanou CHS.
Proč právě Black Bubble?
Jak jsem již zmínila, Bubble se naše chovatelská stanice jmenuje po mé první fenečce, PP jménem Evelína z Velfíku, které říkáme Bubble (Bublinko). Black jako černá proto, že měla malou černou bublinku kolem oka - má to tedy hned dva významy a navždy mi to bude připomínat mého prvního, vysněného pejska s PP. Mou nejúžasnější maličkou Bublinku ♥
Reg. číslo: 1247/09
Vystavena: 2.11. 2009
Kvůli tomu, že celou mou chovatelskou "kariéru" odstartovala má první fenka s průkazem původu, se naše chovatelská stanice vlastně ani nemohla jmenovat jinak, než aby vystihovala právě ji - Bublinku s černými fleky kolem očí. Název Black Bubble mě napadl jako první varianta, jako druhou jsem měla přichystanou Black Evelin. Ihned jsem však měla zjištěno, že první název ještě zaregistrovaný není a tak jsem doufala, že nám ho schválí. Z nedočkavosti jsem si chovatelskou stanici zřídila brzy poté, co jsme si dovezli Bublinku domů, i když jsem ještě vůbec nevěděla, zda bude do chovu smět. I kdyby však nemohla, název by jednoznačně zůstal a tak nebylo nač čekat. Mohla jsem si postupně plnit své další sny a brzy došla domů také očekávaná obálka s registrovanou CHS.
Proč právě Black Bubble?
Jak jsem již zmínila, Bubble se naše chovatelská stanice jmenuje po mé první fenečce, PP jménem Evelína z Velfíku, které říkáme Bubble (Bublinko). Black jako černá proto, že měla malou černou bublinku kolem oka - má to tedy hned dva významy a navždy mi to bude připomínat mého prvního, vysněného pejska s PP. Mou nejúžasnější maličkou Bublinku ♥
